EVERYDAY TÝNA

Už v jednom z předchozích článků jsem psala, že už jako malou mě napadlo, že bych mohla odjet. Začala jsem hlídat děti a všude se psalo o au-pair programech, jenže ty byly všechny od 18ti, a tak jsem hledala, jak se dostat do zahraničí na delší dobu i dřív. Nikdy bych nevěřila, že na mě vyskočí tolik možností. Spousty organizací, různé země a délky pobytu a také různé ceny. První úkol byl jasný: projít všechny materiály, které najdu, a porovnat je. Pro mě bylo Německo jasnou volbou. Začala jsem němčinu už na základní škole a chtěla jsem jí dostat minimálně na úroveň angličtiny, kde jsem ještě před nějakým časem dostala certifikát na úrovni B2/C1. Kromě toho německy mluvicí země jsou pro mě země, které navštěvuji nejvíce a pravidelně. Proč jsem tedy nejela do Rakouska? Nebylo v nabídce a když už jsem našla jeden program, odradila mě cena. Proč jsem nejela do Švýcarska? Protože jsem se chtěla naučit "Hochdeutsch" a ne jejich švýcarskou verzi. A tak jsem hledala organizace, kt...

Opravdu nevím, jak se to stalo, ale od 29.3. mi běží třetí třetina mého programu. Na jednu stranu se těším, že už se brzy vrátím a uvidím všechny lidi, co mi chybí, na druhou stranu jsem se s okolím dobře sžila, a tak vím, že nebude zas tak lehké odjet... Poslední lednový víkend jsem měli "půlprogramový" camp. Opět jsme se všichni výměnní studenti z okolí sešli v jednom domě a vyprávěli si, hráli hry a plnili různé úkoly. Protože už jsme se lépe znali, byla to snad ještě větší sranda než na campu popříjezdovém. V únoru na mě čekal náročnější úkol. Musela jsem vypracovat závěrečnou práci, a to podle úplně stejných kritérií jako všichni ostatní. Protože jsem to já, využila jsem situace, že nám učitelé nedávali moc domácích úkolů, a chodila jsem na kafíčka a do města. Po dvou týdnech jsem ale došla k závěru, že bych možná mohla začít sbírat materiál. Rada pro všechny z vás, co máte závěrečnou práci před sebou, posbírejte materiál, koukněte, co pro vás vše stojí v nabídce a ...