EVERYDAY TÝNA

 Kdyby mi někdo před dvěma měsíci řekl, že k tomu nakonec stejně dojde, že nebudu chtít odjet, tak bych se mu asi vysmála do obličeje. Není to tím, že bych tu byla nespokojená nebo nešťastná, ale asi jsem měla na začátku veliká očekávání, která nebyla úplně naplněna, respektive dopadla nakonec úplně jinak, než jsem očekávala. Celou tu dobu jsem neuvěřitelně vděčná za to, že jsem měla vůbec tu příležitost, takový program absolvovat, protože ta tu není pro každého, ale musím říct, že tak jsem si to nepředstavovala, jenže... Před nějakým časem mi to všechno došlo. Není to o tom, co člověk očekával a jak moc byla tato očekávání naplněna. Je to o tom, jak moc je člověk spokojený s tím, co mu to přineslo, ať už to naplnilo, nebo nenaplnilo, původní očekávání. Možná se to někomu zdá jako samozřejmost, že to přece musíme brát tak, jak to je a ne moc očekávat a pak být zklamaný, ale myslím si, že tak jednoduché to taky není. Když už někde chcete strávit celý rok, cítit se tam jako doma a ...

Mám pocit, že je toho na mě poslední dobou neuvěřitelně moc. Ve škole tady se všechno uklidnilo, ale ostatní věci potřebujou být najednou vyřízeny. Začalo to tím, že moc nechci opakovat ročník, ale raději bych udělala srovnávačky a postoupila dál. Kontaktovala jsem tedy vedení školy, abych zjistila, jak mám postupovat, bohužel jsem napoprvé nedostala žádnou odpověď. Když jsem tedy znovu napsala, ale jiné osobě, dostala jsem sice odpověď, ale ta říkala: "probereme to a dáme věděť". S úplně prázdnou dlaní jsem sama začala sestaovat učební plán, který jsem tu měla. Začala jsem pro jednotlivé předměty sepisovat, jakou látku jsem probrali, kolik jsem měla hodin týdně a tak dále. Opravdu nevím, zda mi to k něčemu bude, ale minimálně už nemám úplně prázdné ruce! Kromě toho jsem dostala od školy ještě jeden email, že si mám vybrat semináře na příští rok. Já ale nemám minimální tušení, co za semináře chci. Přemýšlím nad tím celý víkend a nedošla jsem k žádnému rozhodnutí. Největší p...

Poslední dobou se mi vůbec nedařilo napsat nějaký článek.. I přesto, že skončila většina povinností ve škole tady, začala jsem se zajímat o školu doma, a tak ten volný čas, na který jsem si dělala naděje, rázem zmizel.  Vždycky jsem si myslela, že jsem neuvěřitelně samostatná a nezávislá a už vlastně dospělá, i když mi ještě ani nebylo 18. Nebylo to jen tím, že jsem se rozhodla, odjet na rok pryč, bylo to celkově tím, jak jsem si myslela, že se sama o sebe a o druhé umím dobře postarat. A nechci říkat, že takový člověk není jen proto, že nebyl delší čas v zahraničí, ale program mi ukázal, jak je to možné, že jsem k takové myšlence vůbec dospěla a proč to není všechno, tak jak se nám zdá... Už když jsem začala brigádničit, byla jsem hrozně pyšná, jak to zvládám. Kdykoliv se mi podařilo něco zařídit, třeba se jen objednat k zubaři, byla jsem pyšná, jak si dobře umím domluvit termín. Když jsem nakoupila věci pro rodinu, které má ráda, byla jsem pyšná! Ale vlastně jsem to nebyl...