9 měsíců za mnou a měsíc "stresu" přede mnou #mujrokvnemecku
Mám pocit, že je toho na mě poslední dobou neuvěřitelně moc. Ve škole tady se všechno uklidnilo, ale ostatní věci potřebujou být najednou vyřízeny.
Začalo to tím, že moc nechci opakovat ročník, ale raději bych udělala srovnávačky a postoupila dál. Kontaktovala jsem tedy vedení školy, abych zjistila, jak mám postupovat, bohužel jsem napoprvé nedostala žádnou odpověď. Když jsem tedy znovu napsala, ale jiné osobě, dostala jsem sice odpověď, ale ta říkala: "probereme to a dáme věděť". S úplně prázdnou dlaní jsem sama začala sestaovat učební plán, který jsem tu měla. Začala jsem pro jednotlivé předměty sepisovat, jakou látku jsem probrali, kolik jsem měla hodin týdně a tak dále. Opravdu nevím, zda mi to k něčemu bude, ale minimálně už nemám úplně prázdné ruce! Kromě toho jsem dostala od školy ještě jeden email, že si mám vybrat semináře na příští rok. Já ale nemám minimální tušení, co za semináře chci. Přemýšlím nad tím celý víkend a nedošla jsem k žádnému rozhodnutí. Největší problém, který v tom vidím, je, že tyto semináře se volí pro maturitu, takže člověk musí vědět, z čeho chce maturovat. Maturitní předměty se více méně vybírají podle toho, čemu se chce člověk v budoucnu věnovat. Haha, tak v tom mám naštěstí úplně jasno - ne... Najednou jsou všechny věci, ve kterých jsem měla absolutní jasno, úplně nejasné.
Kromě toho všechny věci, které mohu potřebovat následně v Čechách, ať už pro školu, pojišťovnu, pro kohokoliv, musí vystavit moje škola. Když ale nevím, co potřebuji, jak jí mám o to požádat. A mé prázdniny začínají za dva týdny, to podle mě už zas tolik času nezbývá.
A proč ze všeho tolik vyšiluji? Protože se musím ještě dvakrát stěhovat! Všichni odjíždí na dovolenou, a tak se nenašel nikdo, u koho bych mohla zůstat, a tak mě čeká dvojitý přesun.
A kdyby tu do toho nebyly ještě ty všechny věci, které musím domluvit a zařídit, tak by možná vše bylo klidnější. Ale všichni chtějí všechno hned a rychle a já prostě vůbec nestíhám jejich tempo.
Nakonec je to ale dobře! Jak už jsem psala v předchozích článcích, spousty věcí vás nepotká, když se nedostanete k určitému bodu, a tak je to vlastně všechno správně. Naučím se tak spousty věcí :D
Co mi ale stále vrtá hlavou je, jaký bude vlastně můj návrat? Stihnu do té doby všechno? Co chci ale vlastně ještě stihnout? Užila jsem si to všechno naplno? Byl můj rok opravdu, tak jak měl být, jak jsem chtěla?
Dnes jsem se vrátila z End-of-Stay-Camp a musím říct, že i když jsme si o všem povídali a povyprávěli a prodiskutovali, tak jsem stále ze všeho taková nejistá.
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
Začalo to tím, že moc nechci opakovat ročník, ale raději bych udělala srovnávačky a postoupila dál. Kontaktovala jsem tedy vedení školy, abych zjistila, jak mám postupovat, bohužel jsem napoprvé nedostala žádnou odpověď. Když jsem tedy znovu napsala, ale jiné osobě, dostala jsem sice odpověď, ale ta říkala: "probereme to a dáme věděť". S úplně prázdnou dlaní jsem sama začala sestaovat učební plán, který jsem tu měla. Začala jsem pro jednotlivé předměty sepisovat, jakou látku jsem probrali, kolik jsem měla hodin týdně a tak dále. Opravdu nevím, zda mi to k něčemu bude, ale minimálně už nemám úplně prázdné ruce! Kromě toho jsem dostala od školy ještě jeden email, že si mám vybrat semináře na příští rok. Já ale nemám minimální tušení, co za semináře chci. Přemýšlím nad tím celý víkend a nedošla jsem k žádnému rozhodnutí. Největší problém, který v tom vidím, je, že tyto semináře se volí pro maturitu, takže člověk musí vědět, z čeho chce maturovat. Maturitní předměty se více méně vybírají podle toho, čemu se chce člověk v budoucnu věnovat. Haha, tak v tom mám naštěstí úplně jasno - ne... Najednou jsou všechny věci, ve kterých jsem měla absolutní jasno, úplně nejasné.
Kromě toho všechny věci, které mohu potřebovat následně v Čechách, ať už pro školu, pojišťovnu, pro kohokoliv, musí vystavit moje škola. Když ale nevím, co potřebuji, jak jí mám o to požádat. A mé prázdniny začínají za dva týdny, to podle mě už zas tolik času nezbývá.
A proč ze všeho tolik vyšiluji? Protože se musím ještě dvakrát stěhovat! Všichni odjíždí na dovolenou, a tak se nenašel nikdo, u koho bych mohla zůstat, a tak mě čeká dvojitý přesun.
A kdyby tu do toho nebyly ještě ty všechny věci, které musím domluvit a zařídit, tak by možná vše bylo klidnější. Ale všichni chtějí všechno hned a rychle a já prostě vůbec nestíhám jejich tempo.
Nakonec je to ale dobře! Jak už jsem psala v předchozích článcích, spousty věcí vás nepotká, když se nedostanete k určitému bodu, a tak je to vlastně všechno správně. Naučím se tak spousty věcí :D
Co mi ale stále vrtá hlavou je, jaký bude vlastně můj návrat? Stihnu do té doby všechno? Co chci ale vlastně ještě stihnout? Užila jsem si to všechno naplno? Byl můj rok opravdu, tak jak měl být, jak jsem chtěla?
Dnes jsem se vrátila z End-of-Stay-Camp a musím říct, že i když jsme si o všem povídali a povyprávěli a prodiskutovali, tak jsem stále ze všeho taková nejistá.
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
