Proč jsem stále ještě tak trochu dítě? #mujrokvnemecku
Poslední dobou se mi vůbec nedařilo napsat nějaký článek.. I přesto, že skončila většina povinností ve škole tady, začala jsem se zajímat o školu doma, a tak ten volný čas, na který jsem si dělala naděje, rázem zmizel.
Vždycky jsem si myslela, že jsem neuvěřitelně samostatná a nezávislá a už vlastně dospělá, i když mi ještě ani nebylo 18. Nebylo to jen tím, že jsem se rozhodla, odjet na rok pryč, bylo to celkově tím, jak jsem si myslela, že se sama o sebe a o druhé umím dobře postarat. A nechci říkat, že takový člověk není jen proto, že nebyl delší čas v zahraničí, ale program mi ukázal, jak je to možné, že jsem k takové myšlence vůbec dospěla a proč to není všechno, tak jak se nám zdá...
Už když jsem začala brigádničit, byla jsem hrozně pyšná, jak to zvládám. Kdykoliv se mi podařilo něco zařídit, třeba se jen objednat k zubaři, byla jsem pyšná, jak si dobře umím domluvit termín. Když jsem nakoupila věci pro rodinu, které má ráda, byla jsem pyšná! Ale vlastně jsem to nebylo já, co mi umožnilo, stát se "dospělou", bylo to prostředí, ve kterém jsem žila..
Ve chvíli, kdy jsem vystoupila na göttingenském nádraží, neměla jsem nikoho. Samozřejmě, že jsem stále měla všechny (a také telefon), ale nikoho, kdo by mi stál za zadkem a hlídal každý krok, pomohl v nejasných situacích, nebo mohl poradit, protože se dobře vyzná. Stála jsem sama v cizí zemi, s jazykem, který jsem zas tak dobře neovládala a bez podpory, která mě zná a kterou znám já. V tu chvíli mi došlo, že je to všechno jen na mně...
A bylo to tak.. Nikdo vám při snídani neporadí, co si dát, protože nikdo neví, co vám chutná, nikdo vám neřekne, jaké si vybrat předměty, protože nikdo neví, co vás baví, nikdo vám neporadí, jak se v něčem zlepšit, protože nikdo neví, jak se něco nejlépe naučíte, nikdo vám neřekne, že máte ve tři termín, protože se prostě o každou svou maličkost musíte starat sami.
Tím samozřejmě nechci říct, že tu není nikdo, kdo by pomohl a kdo by vás po čase poznal a mohl poradit, ale minimálně na začátku, to prostě bude jena jen na vás. Co je na tom na druhou stranu dobré, že se opravdu naučíte to, o čem jste si ještě nedávno mysleli, že perfektně ovládáte. Taky jsou případy, kdy se člověku taková svoboda poměrně zalíbí, a tak je to na každém z nás, kde nám to nakonec nejvíce vyhovuje.
Já osobně poznávám čím dál víc, že prostředí, kde mě všichni perfektně znají, je pro mě lepší. Ráda se rozhoduji sama za sebe, ale ještě raději si vyslechnu názory lidí, kteří ví, co je pro mě dobré a co ne. Možná tím narážím na další kritičtější bod, se kterým jsem se tu setkala. Všichni dělají vše pro vaše dobro a opravdu to s vámi myslí dobře, ale protože vás zas tak dobře neznají, tak neví, co vůbec pro vaše dobro může být, a tak se hodněkrát stane, že je člověku vyčítáno, že si něčeho neváží, že občas ustoupíte, i když to vůbec není váš styl a že hlavně poznáte úplně nové hranice věcí "pro vaše dobro".
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
