EVERYDAY TÝNA

Před pár týdny, možná dokonce i před pár dny, by mě ani nenapadlo, něco takového napsat. Už jen proto, že "na mém programu nemůže být přece nic špatně" a taky "vžyť jsem si to představovala jinak" a "nemůžu těm lidem přece narovinu říct, že to tak není"... Je tisíce věcí, co výměnní studenti nevypouští z úst, nebo možná jen mezi ostatními výměnnými studenty, ale ty špatné věci se většinou snaží tajit... V tomto článku řeknu, jak na mě Němci doopravdy působí... Asi bych začala jednoduchým shrnutím - na Němce si buď musíš zvyknout, nebo je nikdy nesneseš! Rozhodně také nechci říct, že můj názor je jediný a ten správný a že jiní být ani nemohou, ale na druhou stranu musím říct, že opravdu 99% Němců, které jsem za tu dobu, co tu jsem, poznala, takoví jsou... 1.  Arogantní Neexistuje jiná cesta, než jakou si daný Němec usmyslí, a proto je cokoliv, co vy navrhnete, jak to uděláte, nebo řeknete, vždy špatně, a vlastně to vůbec nedává smysl, proč by to tak č...

Leden byl pro mě poměrně "nezajímavý" měsíc, protože jsem byla pořád nemocná. Začalo to na Silvestra, kdy mi nebylo vůbec dobře. Pokračovalo to týdnem do uzavření známek ve škole, kdy jsem tam vlastně jen tak na lavici úplně bílá spala, zatímco učitelé říkali žákům známky. A nakonec se to uzavřelo oteklou uzlinou a bolestí ucha, kdy mi ale dva typy doktorů řekli, ať si pořádně odpočinu, ale že na zánět a antibiotika to zatím nevypadá. A tak jsem můj leden strávila spíš v posteli s knížkou. I přesto došlo ale na pár věcí, o kterých stojí za to psát! V mém městě je jedna řízková restaurace, kde jsme byli na jídle. Už jsem tam byla s mými rodiči, když mě přijeli navštívit, na Tripadvisoru je totiž označovaná jako Nr. 1. A tak jsme tam zašli i s mou hostitelskou rodinou. Větší řízek jsem snad v životě neviděla :D  Kromě toho jsme s dějepisem vyrazili do pracovního koncentračního tábora Mittelbau Dora, o kterém bych ráda udělala samostatný článek, protože i přesto, že ...

Nevím, čím to je, ale tak rychle ten pobyt snad ještě neutíkal! Přijde mi to jako včera, co jsem psala článek o půlce pobytu! Ale asi je to jen tím, že teď už je prostě všechno tak, jak jsem si to představovala... Když jsem rozhodovala, jestli mám odjet, a to zrovna já jsem se opravdu tolik rozhodovat nepotřebovala, nastřádala jsem si tolik představ, které ale nebyly úplně tak nové. Už když jsme jednou s tátou vydali do Drážďan na nákupy, tak se mi v Německu líbilo. Bylo mi třináct, a tak to pro mě bylo něco poměrně nového, a tak jsem byla o to víc vnímavá. Nebyla jsem jsem z Prahy upřímně moc zvyklá na čisté chodníky a ulice, na to, že lidi nekradou a že může člověk nechat otevřené auto, že jsou prodavači tak milí a tak dále. Když jsem ale přijela, začala se má představa a očekávání trochu rozplývat. Najednou jsem poznala, jak to doopravdy je, když to člověk pozná z menší dálky a v průběhu delšího času. A jakto, že je teď všechno vlastně perfektní? Tím, že už jsem tu nějaký ten ča...