Má hostitelská rodina #mujrokvnemecku
Jak už jste mohli vidět v jednom z mých úplně prvních článků, vyzvedával si mě, když jsem přijela, jen jeden člen hostitelské rodiny. Tak to také zůstalo, a tak jsem byla v opravdu maličké hostitelské rodině. Na začátku jsem byla opravdu nadšená a vůbec jsem to nevnímala, protože jsem se bála, že nedostanu žádnou rodinu! A hlavně to mělo být něco opravdu úplně nového. Nejen v úplně jiné zemi, s jinými lidmi, jinou řečí a absolutně jiným životem, kromě toho s netradiční hostitelskou rodinou!
Když mi přišel emailem s přáním k narozeninám, trochu jsem se lekla. Normálně mi nechodí od cizích kontaktů a ještě v němčině blahopřání, a tak jsem začala pátrat, kdo to je. Původně jsem si myslela, že mi jen někdo z mé organizace přeje, že je to například moje opatrovatelka, o které se ale dozvím, až po příjezdu. Seděla jsem tedy opravdu dlouhé minuty nad Googlem a snažila se najít, kdo to je, bohužel bez výsledku.
Druhý den jsem měla poměrně pestrý program, a tak jsem se emailem dále nezabývala, než mi chvíli po poledni zazvonil telefon! Byla to koordinátorka programu! Když jsem zvedla telefon, byla jsem hrozně napjatá. Opravdu to byla zpráva o tom, že mám hostitelskou rodinu! Byla jsem nadšená, i když to nebyly jen dobré zprávy. Už na jaře byly totiž zadány tři termíny odjezdu na program a představa toho, že bych přijela třeba až v říjnu, se mi úplně nelíbila, a tak pro mě byla zpráva, že mám opravdu nějakou rodinu, prioritou. A co byly ty špatné zprávy? Nedá se říct, že to byla úplně špatná zpráva, ale když vám někdo řekne, že vlastně nebudete mít hostitelské sourozence a váš rodič bude skoro stejně starý jako vaši prarodiče, trošičku se leknete. Nemyslím to vůbec ve zlém, ale je to prostě upřímně něco, co člověka hodně překvapí. Další horší zpráva byla, že to byla jen má "uvítací rodina", což znamená, že budu muset rodinu změnit - na jednu stranu jsem byla ráda, protože když to nevyjde, není člověk vázán na dlouhý zbývající čas, ale co když to klape a u rodiny můžete přesto zůstat jen nějaký krátký čas, to je pak člověku později trochu smutno...
Na email jsem tedy dostala složku o mé nové rodině, abych přesně věděla, kam jedu, kdo to je a co mohu očekávat! První jsem tedy okoukla přihlášku. Hned jak jsem viděla jméno znovu a se vším všudy, zadala jsem ho do Googlu a pořád mi nic zázračného nevycházelo, ale i tak mi jeden článek už trochu naznačil, kdo to je. Dále jsem zjistila, že Sabine, má hostitelská rodina, má syna, který ale studuje v Mnichově, a tak nebydlí doma. Kromě toho jsem si mohla konečně přečíst dopis, na který jsem se hrozně těšila a také se kouknout na první fotky! Hrozně jsem se radovala. Každým krokem, dnem a emailem byl můj rok plný převratů blíž a blíž!
Věděla už jsem tedy, kam jedu, do jaké školy budu chodit, kde budu žít a v jakých podmínkách budu žít a s tímto pocitem jistoty jsem pak mohla krásně strávit zbytek prázdnin!
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
PS: A jestli se ptáte, proč píši většinu věcí týkajících se hostitelské rodiny v minulém čas, tak "stay tuned", protože to opravdu není proto, aby se to z budoucnosti dobře četlo :D
Když mi přišel emailem s přáním k narozeninám, trochu jsem se lekla. Normálně mi nechodí od cizích kontaktů a ještě v němčině blahopřání, a tak jsem začala pátrat, kdo to je. Původně jsem si myslela, že mi jen někdo z mé organizace přeje, že je to například moje opatrovatelka, o které se ale dozvím, až po příjezdu. Seděla jsem tedy opravdu dlouhé minuty nad Googlem a snažila se najít, kdo to je, bohužel bez výsledku.
Druhý den jsem měla poměrně pestrý program, a tak jsem se emailem dále nezabývala, než mi chvíli po poledni zazvonil telefon! Byla to koordinátorka programu! Když jsem zvedla telefon, byla jsem hrozně napjatá. Opravdu to byla zpráva o tom, že mám hostitelskou rodinu! Byla jsem nadšená, i když to nebyly jen dobré zprávy. Už na jaře byly totiž zadány tři termíny odjezdu na program a představa toho, že bych přijela třeba až v říjnu, se mi úplně nelíbila, a tak pro mě byla zpráva, že mám opravdu nějakou rodinu, prioritou. A co byly ty špatné zprávy? Nedá se říct, že to byla úplně špatná zpráva, ale když vám někdo řekne, že vlastně nebudete mít hostitelské sourozence a váš rodič bude skoro stejně starý jako vaši prarodiče, trošičku se leknete. Nemyslím to vůbec ve zlém, ale je to prostě upřímně něco, co člověka hodně překvapí. Další horší zpráva byla, že to byla jen má "uvítací rodina", což znamená, že budu muset rodinu změnit - na jednu stranu jsem byla ráda, protože když to nevyjde, není člověk vázán na dlouhý zbývající čas, ale co když to klape a u rodiny můžete přesto zůstat jen nějaký krátký čas, to je pak člověku později trochu smutno...
Na email jsem tedy dostala složku o mé nové rodině, abych přesně věděla, kam jedu, kdo to je a co mohu očekávat! První jsem tedy okoukla přihlášku. Hned jak jsem viděla jméno znovu a se vším všudy, zadala jsem ho do Googlu a pořád mi nic zázračného nevycházelo, ale i tak mi jeden článek už trochu naznačil, kdo to je. Dále jsem zjistila, že Sabine, má hostitelská rodina, má syna, který ale studuje v Mnichově, a tak nebydlí doma. Kromě toho jsem si mohla konečně přečíst dopis, na který jsem se hrozně těšila a také se kouknout na první fotky! Hrozně jsem se radovala. Každým krokem, dnem a emailem byl můj rok plný převratů blíž a blíž!
Věděla už jsem tedy, kam jedu, do jaké školy budu chodit, kde budu žít a v jakých podmínkách budu žít a s tímto pocitem jistoty jsem pak mohla krásně strávit zbytek prázdnin!
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
PS: A jestli se ptáte, proč píši většinu věcí týkajících se hostitelské rodiny v minulém čas, tak "stay tuned", protože to opravdu není proto, aby se to z budoucnosti dobře četlo :D
