Už 100 dní "Němkou" #mujrokvnemecku
Dnes je to přesně 100 dní od začátku mého výměnného pobytu. Člověk by ani neřekl, že je to 100 dní, co žiji někde jinde, s jinými lidmi a vlastně úplně jiný život. Možná je ale právě to, co teď zažívám, už můj život a ne něco nového...
Ani vlastně nevím, proč jsem si vybrala Německo. Vždy to bylo blízko, a tak jsem to tu měla ráda a měla jsem k němu pevný vztah. Také právě sem hodně cestujeme, a tak jsem se prostě jednou při naší cestě, když mi bylo asi 12, rozhodla, že Německo je země, kde chci zkusit žít. Nemám tušení, jak jsem na to přišla, ale je to tak, a tak jsem tu. Můj názor na Němce byl původně pozitivní, změnil se? V dnešním článku bych ráda rozvinula, jací jsou po 100 dnech Němci z mého pohledu, ale rozhodně neříkám, že jsou takoví všichni a že můj názor je jediný a ten správný...
Asi bych začala tím, že když jsem přišla do školy, lidi mě poměrně "přijali". Nebylo to tak, jak říkají všichni, co jedou Ameriky, že prvních pár dní jsou středem pozornosti a každý chce být s nimi, a tak si vytvoří hodně kamarádů, se kterými pak prožívají spousty zážitků. Tak to nebylo. Většina lidí na mě koukala a s některými jsem do teď neprohodila jediné slovo, další spousta lidí se ale divila, proč jsem vlastně tady?! Spoustě lidí přišlo divné, že někdo takový rok dělá a jaký to má vlastně smysl. Pak se ale objevili i tací, kteří se o to zajímali. A nakonec jeden člověk, který se o mě vždycky, když něco potřebuji, postará. Řekla bych, že Němci rozhodně nejsou zlí a nepřátelští. Pokud s nimi pracuji v jedné skupině, tak jsou milí a poslouchají, když už tedy něco řeknu :D Ale oni si žijí svůj rytmus, pořád to stejné, pořád jeden a ten samý systém a je pro ně záhadou, kdo by z toho systému dobrovolně vystupoval...
Když člověk překoná ty první dny toho, že je jeho jméno neustále někam dopisováno a všichni se diví, tak nastane čas klidu. Nejsou ale takoví všichni, a tak mám už od začátku "kamarády", většinou jsou to ale i tak ti, co sami byli v zahraničí... S těmi trávím většinu času a musím říct, že postupně si na mě začali zvykat i ostatní, a tak mám teď více skupinek, ke kterým se mohu připojit. Díky tomu jsem nemusela období klidu prožívat úplně sama, protože přestávka má přece jen 20 minut a kdo by chtěl každý den trávit dvě hodiny sezením sám v jídelně plné lidí...
Když už se tady s vámi někdo skamarádí, není to ale tak, že byste se najednou pořád bavili. Naopak je to někdo, kdo se vás každý den ze slušnosti zeptá, jak se máš, ale neočekává, že budete vyprávět, jaký byl váš den, jaké jsou vaše pocity a tak dále... Většina Němců očekává krátkou a stručnou odpověď, která nezabere moc času. Není to ale jen tím, že jste někdo cizí, probíhá to tak i v konverzaci mezi nimi samotnými.
Pokud se tedy o Britech říká, že jsou "chladní čumáci", tak by se to asi o Němcích mělo říkat taky. Mají totiž neuvěřitelně početné skupinky lidí, ve kterých se sice hodně baví, ale vlastně se o sebe navzájem nezajímají a nevytváří si tak ani velká přátelství.
Když ale poznáte někoho blíže, je to naprostý opak. Ten člověk se vám neuvěřitelně otevře a důvěřuje vám, a tak se tu opravdu nestává, že by někdo byl z někoho zklamaný. Opravdová přátelství tu mají velikou váhu a i když jsou k ostatním poměrně necitelní, jako nejlepší přítel jsou tu opravdu vždy pro vás.
A musí mít Němci vždy pravdu? Je to tak. Většina Němců nestojí o jiný názor, protože ten jejich je pořád ten správný. Kromě toho si ze sebe neumí udělat srandu, a tak se v podstatě vždycky urazí, když si z nich někdo utahuje. To je ale neodrazuje od toho, si z ostatních utahovat :D
Přesto, že je to pro ně jiný názor v podstatě neunesitelný, říkají si všechno na rovinu. Takže jestli jste citlivější povahy, nebavte se s Němci moc dlouho! :D
A kromě vlastností jsou ještě další věci, kterých jsem si všimla, ale o těch snad někdy přístě :)
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
Ani vlastně nevím, proč jsem si vybrala Německo. Vždy to bylo blízko, a tak jsem to tu měla ráda a měla jsem k němu pevný vztah. Také právě sem hodně cestujeme, a tak jsem se prostě jednou při naší cestě, když mi bylo asi 12, rozhodla, že Německo je země, kde chci zkusit žít. Nemám tušení, jak jsem na to přišla, ale je to tak, a tak jsem tu. Můj názor na Němce byl původně pozitivní, změnil se? V dnešním článku bych ráda rozvinula, jací jsou po 100 dnech Němci z mého pohledu, ale rozhodně neříkám, že jsou takoví všichni a že můj názor je jediný a ten správný...
Asi bych začala tím, že když jsem přišla do školy, lidi mě poměrně "přijali". Nebylo to tak, jak říkají všichni, co jedou Ameriky, že prvních pár dní jsou středem pozornosti a každý chce být s nimi, a tak si vytvoří hodně kamarádů, se kterými pak prožívají spousty zážitků. Tak to nebylo. Většina lidí na mě koukala a s některými jsem do teď neprohodila jediné slovo, další spousta lidí se ale divila, proč jsem vlastně tady?! Spoustě lidí přišlo divné, že někdo takový rok dělá a jaký to má vlastně smysl. Pak se ale objevili i tací, kteří se o to zajímali. A nakonec jeden člověk, který se o mě vždycky, když něco potřebuji, postará. Řekla bych, že Němci rozhodně nejsou zlí a nepřátelští. Pokud s nimi pracuji v jedné skupině, tak jsou milí a poslouchají, když už tedy něco řeknu :D Ale oni si žijí svůj rytmus, pořád to stejné, pořád jeden a ten samý systém a je pro ně záhadou, kdo by z toho systému dobrovolně vystupoval...
Když člověk překoná ty první dny toho, že je jeho jméno neustále někam dopisováno a všichni se diví, tak nastane čas klidu. Nejsou ale takoví všichni, a tak mám už od začátku "kamarády", většinou jsou to ale i tak ti, co sami byli v zahraničí... S těmi trávím většinu času a musím říct, že postupně si na mě začali zvykat i ostatní, a tak mám teď více skupinek, ke kterým se mohu připojit. Díky tomu jsem nemusela období klidu prožívat úplně sama, protože přestávka má přece jen 20 minut a kdo by chtěl každý den trávit dvě hodiny sezením sám v jídelně plné lidí...
Když už se tady s vámi někdo skamarádí, není to ale tak, že byste se najednou pořád bavili. Naopak je to někdo, kdo se vás každý den ze slušnosti zeptá, jak se máš, ale neočekává, že budete vyprávět, jaký byl váš den, jaké jsou vaše pocity a tak dále... Většina Němců očekává krátkou a stručnou odpověď, která nezabere moc času. Není to ale jen tím, že jste někdo cizí, probíhá to tak i v konverzaci mezi nimi samotnými.
Pokud se tedy o Britech říká, že jsou "chladní čumáci", tak by se to asi o Němcích mělo říkat taky. Mají totiž neuvěřitelně početné skupinky lidí, ve kterých se sice hodně baví, ale vlastně se o sebe navzájem nezajímají a nevytváří si tak ani velká přátelství.
Když ale poznáte někoho blíže, je to naprostý opak. Ten člověk se vám neuvěřitelně otevře a důvěřuje vám, a tak se tu opravdu nestává, že by někdo byl z někoho zklamaný. Opravdová přátelství tu mají velikou váhu a i když jsou k ostatním poměrně necitelní, jako nejlepší přítel jsou tu opravdu vždy pro vás.
A musí mít Němci vždy pravdu? Je to tak. Většina Němců nestojí o jiný názor, protože ten jejich je pořád ten správný. Kromě toho si ze sebe neumí udělat srandu, a tak se v podstatě vždycky urazí, když si z nich někdo utahuje. To je ale neodrazuje od toho, si z ostatních utahovat :D
Přesto, že je to pro ně jiný názor v podstatě neunesitelný, říkají si všechno na rovinu. Takže jestli jste citlivější povahy, nebavte se s Němci moc dlouho! :D
A kromě vlastností jsou ještě další věci, kterých jsem si všimla, ale o těch snad někdy přístě :)
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
