Změna rodiny #mujrokvnemecku
Po vánočních svátcích jsem tu s příspěvkem, který má pro mě a pro můj program velikou váhu. Pokud jste četli mé předchozí články, tak pravděpodobně víte, že jsem v září dorazila do hostitelské rodiny, která nebyla úplně kompletní rodinou. Byla to vlastně jen postarší dáma, která žije sama se svou kočkou. Už jsem také zmiňovala, že nebýt jí, tak možná dorazím až v říjnu, a tak to pro mě i přes menší šok, bylo pořád velké nadšení. Jenže to byla jen má uvítací rodina a také to úplně nefungovalo, a tak jsem měla dostat rodinu novou. A to se také 14.11. stalo!
V 11 hodin dopoledne si mě totiž vyzvedla má nová hostitelská rodina. Byla jsem hrozně zvědavá a strašně jsem se těšila. Má nová rodina už totiž měla jednu studentku, kterou jsem znala, a to znamenalo, že kromě hostitelských rodičů a 13leté ségry budu mít také výměnnou hostitelskou ségru z Argentiny. Po těch dvou měsících jsem se cítila trochu osamělá, a tak jsem se těšila na velikou rodinu, kde člověk vlastně nikdy není sám.
Nemohla jsem se dočkat, až přijedou, a tak jsem si na dopoledne ještě naplánovala pár věcí. Kufr už jsem sice měla zabalený a připravený, ale nebyl úplně zavřený. První věcí, kterou jsem si naplánovala, byla dlouhá snídaně. Nechtěla jsem místo, kde jsem dva měsíce žila jen tak opustit, a tak jsem snad hodinu snídala a užívala si poslední minuty na svém místě. Potom jsem vyrazila do města pro kupon na hromadnou dopravu. Od mé předchozí hostitelské rodiny to bylo do školy 10 minut pěšky, a tak jsem žádný kupon nepotřebovala. Ale od mé nové rodiny jsem musela začít jezdit autobusem, a protože jsem se o mém stěhování dozvěděla dva dny předem, a musela jsem ještě stihnout zařídit kartu s mou fotkou, tak byla sobota dopoledne jediný čas, kdy jsem to mohla ještě stihnout. Vyrazila jsem tedy do města a za pár minut jsem byla hotová. S kuponem a ještě nějakým zbývajícím časem do 11. hodiny jsem se tak vracela zpět. Převlékla jsem se, zavřela kufr, napsala dopis na rozloučenou, zkontrolovala, zda jsem někde něco nenechala a na stůl položila klíče. Pak už jsem seděla u okna do chvíle, kdy jsem už třikrát viděla projíždět to samé auto!
Vše jsem připravila a čekala, jestli je to auto opravdu pro mě. A bylo to tak! Loučení bylo zvláštní, ale moc jsem nebyla tu situaci schopná vnímat. Vzali jsme tedy můj obrovský kufr, tašku s učením, batoh a potom ještě kolo a vyrazili k autu, do kterého se naštěstí všechno vlezlo a všichni vlezli! Po příjezdu domů, jsem hned dostala veliké přivítaní od hlídače domu! Kromě toho jsem udělali hned menší prohlídku, abych se mohla trochu orientovat!
Protože jsem ten den chtěla začít znovu a fresh, hned jsem si vše vybalila a uspořádala. Kromě toho jsme dali můj kufr na půdu, takže už nebylo lehké cesty zpět. Po vybalování jsem si užila první oběd a čas v mé nové hostitelské rodině!
Jsem spokojená a děkuji mé původní rodině, že mě přijala a že jsem tam mohla být, a mé nynější rodině, že mi nabídli svůj domov pro zbytek mého programu!
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
V 11 hodin dopoledne si mě totiž vyzvedla má nová hostitelská rodina. Byla jsem hrozně zvědavá a strašně jsem se těšila. Má nová rodina už totiž měla jednu studentku, kterou jsem znala, a to znamenalo, že kromě hostitelských rodičů a 13leté ségry budu mít také výměnnou hostitelskou ségru z Argentiny. Po těch dvou měsících jsem se cítila trochu osamělá, a tak jsem se těšila na velikou rodinu, kde člověk vlastně nikdy není sám.
Nemohla jsem se dočkat, až přijedou, a tak jsem si na dopoledne ještě naplánovala pár věcí. Kufr už jsem sice měla zabalený a připravený, ale nebyl úplně zavřený. První věcí, kterou jsem si naplánovala, byla dlouhá snídaně. Nechtěla jsem místo, kde jsem dva měsíce žila jen tak opustit, a tak jsem snad hodinu snídala a užívala si poslední minuty na svém místě. Potom jsem vyrazila do města pro kupon na hromadnou dopravu. Od mé předchozí hostitelské rodiny to bylo do školy 10 minut pěšky, a tak jsem žádný kupon nepotřebovala. Ale od mé nové rodiny jsem musela začít jezdit autobusem, a protože jsem se o mém stěhování dozvěděla dva dny předem, a musela jsem ještě stihnout zařídit kartu s mou fotkou, tak byla sobota dopoledne jediný čas, kdy jsem to mohla ještě stihnout. Vyrazila jsem tedy do města a za pár minut jsem byla hotová. S kuponem a ještě nějakým zbývajícím časem do 11. hodiny jsem se tak vracela zpět. Převlékla jsem se, zavřela kufr, napsala dopis na rozloučenou, zkontrolovala, zda jsem někde něco nenechala a na stůl položila klíče. Pak už jsem seděla u okna do chvíle, kdy jsem už třikrát viděla projíždět to samé auto!
Vše jsem připravila a čekala, jestli je to auto opravdu pro mě. A bylo to tak! Loučení bylo zvláštní, ale moc jsem nebyla tu situaci schopná vnímat. Vzali jsme tedy můj obrovský kufr, tašku s učením, batoh a potom ještě kolo a vyrazili k autu, do kterého se naštěstí všechno vlezlo a všichni vlezli! Po příjezdu domů, jsem hned dostala veliké přivítaní od hlídače domu! Kromě toho jsem udělali hned menší prohlídku, abych se mohla trochu orientovat!
Protože jsem ten den chtěla začít znovu a fresh, hned jsem si vše vybalila a uspořádala. Kromě toho jsme dali můj kufr na půdu, takže už nebylo lehké cesty zpět. Po vybalování jsem si užila první oběd a čas v mé nové hostitelské rodině!
Jsem spokojená a děkuji mé původní rodině, že mě přijala a že jsem tam mohla být, a mé nynější rodině, že mi nabídli svůj domov pro zbytek mého programu!
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
