Co se dělo v Berlíně? a 4 měsíce za mnou #mujrokvnemecku
Protože má nová hostitelská rodina je velmi akční a pořád se teď něco děje, dostala jsem se k postování dalšího článku až dnes. I přesto, že -teď už dávný měsíc- listopad byl převážně měsícem seznamování a zvykání si na nové prostředí, podnikla jsem také výlet do Berlína s mou organizací. Byl to jen krátký třídenní výlet, díky kterému jsem ale navštívila nové a nepoznané kouty velkoměsta a seznámila se s dalšími novými výměnnými studenty.
V pátek 20. listopadu jsme ve 14:35 nastoupily do vlaku. Z Göttingenu jsme vyrážely 3 holky, a tak jsem nemusela být ten první kousek cesty sama. Asi za hodinku jsme ale přestoupily na jiný vlak, kde už jsme potkaly většinu lidí z naší skupiny. Abychom mohli jet na skupinové jízdenky a nikdo nemusel dorážet do Berlína sám, jeli jsme takovou hodně přestupovou cestou. Po vyčerpávající, ale zajímavé pětihodinové cestě, jsme dorazili do městské části Charlottenburg, kde byl také naštěstí hned náš hostel.
Protože ale nikdo nebyl vyřízený tak, že bychom hned nemohli začít s programem, dostali jsme jen chvilku na ubytování a hned jsme vyráželi do města. První část programu, která nás čekala, byla návštěva travestishow. Nikdy jsem na žádné nebyla a upřímně jsem o tom ani neuvažovala, ale když už to stálo na programu, nešlo odmítnout.
Po dlouhé jízdě prázdnou berlínskou hromadnou dopravou jsme dorazili na místo. Byla to neuvěřitelně malá místnost, do které se naše skupina vešla jen tak, že ti, kterým nebylo 18, ti, co se na to nechtěli koukat a ti, co se nevešli, museli stát vzadu v místnosti, která pravděpodobně sloužila pro popití po konci show. Myslím, že po konci show byli ale už úplně všichni dostatečně vyřízení, a tak jsme vyrazili zpět do hostelu, abychom alespoň trochu načerpali síly na další den.
V sobotu jsme po snídani vyrazili do muzea Topografie teroru. Měli jsme to i s prohlídkou a musím říct, že jsem byla opravdu nadšená. Muzeum se nachází na místě, kde bylo původně sídlo Gestapa a kromě toho jsou některé budovy v okolí poměrně dobře zachovány v podobě, v jaké Gestapu sloužily.
Prohlídka byla opravdu skvěle provedená a tabule s omezeným ale dostatečným textem doplněným obrázky přesně pasovaly k prohlídce. Dokonce si myslím, že vstup je zdarma! Takže pokud budete mít cestu do Berlína, tak Vám mohu toto místo jen vřele doporučit!
Po ukončení prohlídky jsme dostali volno, a tak jsme po skupinkách vyrazili do víru velkoměsta. Protože všichni z mé skupinky už v Berlíně byli, chtěli jsme udělat spíš takovou procházku. Naše skupinka nebyla tedy ani ta sightseeing, ani jedna z těch, co šly nakupovat. Prošli jsme se tedy podél zdi a postupně se vraceli na plánovaný sraz k Brandeburské bráně.
V 19:00 hodin jsme se totiž všichni vydali do Bundestagu na prohlídku kopule. Bohužel byla tma, a tak když nás paní do sluchátek nasměrovala k budově se zelenou střechou, bylo poměrně těžké se orientovat. Alespoň o důvod víc se do Berlína vrátit a projít si prohlídku kopulí za denního světla
V neděli jsme měli autobusovou hop on-hop off projížďku, kterou si myslím všichni ocenili. Za velmi krátký čas a poměrně dobrou cenu, si můžete prohlídnout všechny highlights Berlína. Takže nám vlastně ani nevadilo, že dorazil první sníh a že byla hrozná zima. Akorát čekání hodinu na vlak domů v tomto počasí nebyla úplně sranda.
Výlet do Berlína je něco, na co asi budu vzpomínat dlouho, protože to bylo chvilku po útoku v Paříži, a tak musím přiznat, že jsem měla trochu strach. Také jsem tam poznala výměnnou studentku ze Slovenska! Kromě toho si spousty výměnných studentů koupilo čepici s malým znáčkem srpu a kladiva, což je také něco, co si udělá kousek ve Vaší paměti.
Upřímně nemohu uvěřit tomu, že když se chystám tento článek postovat, jsou to už 4 měsíce, co jsem tu! Čas letí tak strašně rychle, snad jako nikdy. Čím více si toho ale všímám, tím více si snažím využít každou sekundu, kterou mám, protože se bojím toho, že ani nemrknu a program bude za půlkou!
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
V pátek 20. listopadu jsme ve 14:35 nastoupily do vlaku. Z Göttingenu jsme vyrážely 3 holky, a tak jsem nemusela být ten první kousek cesty sama. Asi za hodinku jsme ale přestoupily na jiný vlak, kde už jsme potkaly většinu lidí z naší skupiny. Abychom mohli jet na skupinové jízdenky a nikdo nemusel dorážet do Berlína sám, jeli jsme takovou hodně přestupovou cestou. Po vyčerpávající, ale zajímavé pětihodinové cestě, jsme dorazili do městské části Charlottenburg, kde byl také naštěstí hned náš hostel.
Po dlouhé jízdě prázdnou berlínskou hromadnou dopravou jsme dorazili na místo. Byla to neuvěřitelně malá místnost, do které se naše skupina vešla jen tak, že ti, kterým nebylo 18, ti, co se na to nechtěli koukat a ti, co se nevešli, museli stát vzadu v místnosti, která pravděpodobně sloužila pro popití po konci show. Myslím, že po konci show byli ale už úplně všichni dostatečně vyřízení, a tak jsme vyrazili zpět do hostelu, abychom alespoň trochu načerpali síly na další den.
Prohlídka byla opravdu skvěle provedená a tabule s omezeným ale dostatečným textem doplněným obrázky přesně pasovaly k prohlídce. Dokonce si myslím, že vstup je zdarma! Takže pokud budete mít cestu do Berlína, tak Vám mohu toto místo jen vřele doporučit! 
Po ukončení prohlídky jsme dostali volno, a tak jsme po skupinkách vyrazili do víru velkoměsta. Protože všichni z mé skupinky už v Berlíně byli, chtěli jsme udělat spíš takovou procházku. Naše skupinka nebyla tedy ani ta sightseeing, ani jedna z těch, co šly nakupovat. Prošli jsme se tedy podél zdi a postupně se vraceli na plánovaný sraz k Brandeburské bráně.
V 19:00 hodin jsme se totiž všichni vydali do Bundestagu na prohlídku kopule. Bohužel byla tma, a tak když nás paní do sluchátek nasměrovala k budově se zelenou střechou, bylo poměrně těžké se orientovat. Alespoň o důvod víc se do Berlína vrátit a projít si prohlídku kopulí za denního světla
V neděli jsme měli autobusovou hop on-hop off projížďku, kterou si myslím všichni ocenili. Za velmi krátký čas a poměrně dobrou cenu, si můžete prohlídnout všechny highlights Berlína. Takže nám vlastně ani nevadilo, že dorazil první sníh a že byla hrozná zima. Akorát čekání hodinu na vlak domů v tomto počasí nebyla úplně sranda.
Upřímně nemohu uvěřit tomu, že když se chystám tento článek postovat, jsou to už 4 měsíce, co jsem tu! Čas letí tak strašně rychle, snad jako nikdy. Čím více si toho ale všímám, tím více si snažím využít každou sekundu, kterou mám, protože se bojím toho, že ani nemrknu a program bude za půlkou!
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
PF 2016!
