EVERYDAY TÝNA

I když nemám ani chvilku času a právě teď bych měla sedět nad mou seminární prací, nebo dělat domácí úkoly, nemohla jsem si nechat ujít 29. únor, který přece přijde až za další čtyři roky! Kromě toho už bylo poměrně na čase, aby se tu na blogu zase něco pohlo! Předtím než jsem v září odjela, jsme měli soustředění, kde nám ukázali křivku. Je to křivka, která značí, jak jde vaše nálada a pocity nahoru a dolů. Všichni jsme si z toho dělali srandu a vtipkovali. Dokonce i můj táta, když se v příručce "pochopte svět očima vašeho dítěte" dočetl, že nějaká křivka existuje, začal si ze mě dělat srandu a kdykoliv mu teď napíšu zprávu, která pravděpodobně něco o mé náladě vypovídá, nazývá mě "křivkou"... První moment, kdy jsem křivku začala brát vážně, bylo na konci mého prvního měsíce zde. Asi to bylo prostě tím, že se seběhlo tolik okolností, na které jsem nebyla zvyklá. Byla jsem dlouho daleko od těch, co mi jsou nejblíž, neměla jsem moc kamarádů, řeči jsem nerozuměla a...

Protože je dnes ten Valentýn, svátek zamilovaných, rozhodla jsem se napsat článek, který asi nebude úplně pro každého. A i přesto, že Vánoce byly už hodně dávno a na Nový rok jsme si také nepřiťukli včera, bych se také k těmto svátkům ráda vrátila. Protože právě když se tyto dny blížily, prázdniny byly za rohem, každý sháněl dárky na poslední chvíli a hlavně přál každému, ať si svátky užije v klidu, míru a pohodě s rodinou, právě v tuto dobu mi byla několikrát položena ta samá otázka: Pojedeš vlastně na Vánoce domů? Má odpověď byla vždy jednoznačná a vždy stejná: Ne... A reakce na mou odpověď se také pohybovala ve stejném kruhu: Proč? Vždyť tento čas by měl člověk strávit s rodinou a nejbližšími! Nikdy se mi těm lidem nepodařilo vysvětlit, že já jsem tak své svátky strávila... Pokud se nějaká rodina, které vás zná jen z fotografie a z dopisu, rozhodne, že vás bude živit a přijme vás za člena, necítíte se jako úplně cizí. Po čase jdete do ledničky, když máte hlad, a něco si ...

I když články postuji pod hashtagem #mujrokvnemecku, nejsem tu na jeden celý rok. Výměnné programy jsou dlouhé buď 3 měsíce, 5 měsíců, nebo jako v mém případě 10 měsíců - tedy jeden školní rok. Je pravda, že ne každá organizace a ne do každé země jsou nabízeny všechny tři možnosti, ale převážně si vy sami můžete určit, jak dlouhý váš pobyt bude. Nemohu říct, že je to jako včera, co jsem přijela. Přihodilo se tolik věcí mezi dnem, kdy jsem dorazila, a dnem dnešním, že bych si netroufla říct, že to uběhlo jako voda. Je pravda, že čas běží neuvěřitelně rychle a snad opravdu i rychleji, ale pokud si člověk každý moment užívá, zůstane tak dlouho, jak si jen přejeme. A co mi pobyt vlastně přinesl? V článku o mých prvních 3 měsících jsem se zmínila, že má němčina je na dobré úrovni. Nejsem si tedy tak jistá, na jaké úrovni je teď. Asi bych řekla, že se stále domluvím bez problémů a možná i líp. Ať už jde o jakékoliv téma, i když neznám slovní zásobu, umím to okecat! Opravdu jsem se nauči...