Rodinné svátky bez rodiny? #mujrokvnemecku
Protože je dnes ten Valentýn, svátek zamilovaných, rozhodla jsem se napsat článek, který asi nebude úplně pro každého. A i přesto, že Vánoce byly už hodně dávno a na Nový rok jsme si také nepřiťukli včera, bych se také k těmto svátkům ráda vrátila. Protože právě když se tyto dny blížily, prázdniny byly za rohem, každý sháněl dárky na poslední chvíli a hlavně přál každému, ať si svátky užije v klidu, míru a pohodě s rodinou, právě v tuto dobu mi byla několikrát položena ta samá otázka: Pojedeš vlastně na Vánoce domů?
Má odpověď byla vždy jednoznačná a vždy stejná: Ne... A reakce na mou odpověď se také pohybovala ve stejném kruhu: Proč? Vždyť tento čas by měl člověk strávit s rodinou a nejbližšími! Nikdy se mi těm lidem nepodařilo vysvětlit, že já jsem tak své svátky strávila...
Pokud se nějaká rodina, které vás zná jen z fotografie a z dopisu, rozhodne, že vás bude živit a přijme vás za člena, necítíte se jako úplně cizí. Po čase jdete do ledničky, když máte hlad, a něco si tam vezmete, vytisknete si něco na rodinné tiskárně, použijete tužky a pastelky, které leží ve skříni, na výrobu projektu do školy, ale nejen to... Říkáte si každý večer dobrou noc a každé ráno se na sebe usmíváte, máte radost, když se druhému něco podaří a stejně tak smutníte s jeho neúspěchy, nestydíte se, když vám nahlas kručí v břiše, nebo nemáte pocit vinny, když rozlijete skleničku. To a mnohem víc, jsou věci, které se v rodině normálně dějí a vy jste součástí toho dění, té rodiny!
Takže pokud se mě někdo zeptal před svátky, nebo se mě zeptá teď, jestli mi nebylo smutno, že jsem nemohla strávit svátky se svou rodinou, tak mu mohu jen odpovědět: S tou jednou sice ne, ale s tou druhou ano...
Na Štědrý večer jsme v šest hodin vyrazili do kostela. I přesto, že vánočních mší běželo ten den nespočet, skoro jsme se báli, že se do kostela všichni nevejdeme! Když jsme přišli domů, tak jsme hned rozbalili dárky. Mladší ségra řekla, že by nemohla v klidu jíst, kdyby seděla vedle krásného a lákavého stromečku! Těšila jsem se, co pro mě hostitelská rodina vybere. Protože vím, že jsou to neuvěřitelně všímaví lidé, kteří přesně ví, co má člověk rád a co ho baví, a co naopak ne. Dostala jsem spousty maličkostí, které vybrali přesně pro mě. Věci na památku z Göttingenu a s logem mé školy. Jako veliký dárek jsem dostala vstupenku do akrobatického cirkusu Flic Flac, který ale není v mém městě, a tak v tom byl zahrnutý takový menší výlet. Měla jsem neuvěřitelnou radost, protože jsem opravdu ani trochu nečekala, že mě má rodina tak prokouklou! :D
Silvestr jsme strávili s další částí naší mezinárodní rodiny, a to z Ameriky! Dali jsme si vydatnou večeři, zahráli si pár společenských her a pak si přiťukli. Bylo to jiné, ale ne nezvyklé. Neměla jsem čas smutnit nad tím, že si nemohu dát pusu s rodinou. Věděla jsem, že takhle je to právě v tuto chvíli prostě správně.
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
P.S. - Podle smlouvy, kterou jsem podepsala, nesmím navštívit svou zemi, a tak by návrat ani nebyl možný, protože je to proti pravidlům, které k programu prostě patří
Má odpověď byla vždy jednoznačná a vždy stejná: Ne... A reakce na mou odpověď se také pohybovala ve stejném kruhu: Proč? Vždyť tento čas by měl člověk strávit s rodinou a nejbližšími! Nikdy se mi těm lidem nepodařilo vysvětlit, že já jsem tak své svátky strávila...
Pokud se nějaká rodina, které vás zná jen z fotografie a z dopisu, rozhodne, že vás bude živit a přijme vás za člena, necítíte se jako úplně cizí. Po čase jdete do ledničky, když máte hlad, a něco si tam vezmete, vytisknete si něco na rodinné tiskárně, použijete tužky a pastelky, které leží ve skříni, na výrobu projektu do školy, ale nejen to... Říkáte si každý večer dobrou noc a každé ráno se na sebe usmíváte, máte radost, když se druhému něco podaří a stejně tak smutníte s jeho neúspěchy, nestydíte se, když vám nahlas kručí v břiše, nebo nemáte pocit vinny, když rozlijete skleničku. To a mnohem víc, jsou věci, které se v rodině normálně dějí a vy jste součástí toho dění, té rodiny!
Takže pokud se mě někdo zeptal před svátky, nebo se mě zeptá teď, jestli mi nebylo smutno, že jsem nemohla strávit svátky se svou rodinou, tak mu mohu jen odpovědět: S tou jednou sice ne, ale s tou druhou ano...
Na Štědrý večer jsme v šest hodin vyrazili do kostela. I přesto, že vánočních mší běželo ten den nespočet, skoro jsme se báli, že se do kostela všichni nevejdeme! Když jsme přišli domů, tak jsme hned rozbalili dárky. Mladší ségra řekla, že by nemohla v klidu jíst, kdyby seděla vedle krásného a lákavého stromečku! Těšila jsem se, co pro mě hostitelská rodina vybere. Protože vím, že jsou to neuvěřitelně všímaví lidé, kteří přesně ví, co má člověk rád a co ho baví, a co naopak ne. Dostala jsem spousty maličkostí, které vybrali přesně pro mě. Věci na památku z Göttingenu a s logem mé školy. Jako veliký dárek jsem dostala vstupenku do akrobatického cirkusu Flic Flac, který ale není v mém městě, a tak v tom byl zahrnutý takový menší výlet. Měla jsem neuvěřitelnou radost, protože jsem opravdu ani trochu nečekala, že mě má rodina tak prokouklou! :D
Silvestr jsme strávili s další částí naší mezinárodní rodiny, a to z Ameriky! Dali jsme si vydatnou večeři, zahráli si pár společenských her a pak si přiťukli. Bylo to jiné, ale ne nezvyklé. Neměla jsem čas smutnit nad tím, že si nemohu dát pusu s rodinou. Věděla jsem, že takhle je to právě v tuto chvíli prostě správně.
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
P.S. - Podle smlouvy, kterou jsem podepsala, nesmím navštívit svou zemi, a tak by návrat ani nebyl možný, protože je to proti pravidlům, které k programu prostě patří
