Nálada pod psa #murokvnemecku
I když nemám ani chvilku času a právě teď bych měla sedět nad mou seminární prací, nebo dělat domácí úkoly, nemohla jsem si nechat ujít 29. únor, který přece přijde až za další čtyři roky! Kromě toho už bylo poměrně na čase, aby se tu na blogu zase něco pohlo!
Předtím než jsem v září odjela, jsme měli soustředění, kde nám ukázali křivku. Je to křivka, která značí, jak jde vaše nálada a pocity nahoru a dolů. Všichni jsme si z toho dělali srandu a vtipkovali. Dokonce i můj táta, když se v příručce "pochopte svět očima vašeho dítěte" dočetl, že nějaká křivka existuje, začal si ze mě dělat srandu a kdykoliv mu teď napíšu zprávu, která pravděpodobně něco o mé náladě vypovídá, nazývá mě "křivkou"...
První moment, kdy jsem křivku začala brát vážně, bylo na konci mého prvního měsíce zde. Asi to bylo prostě tím, že se seběhlo tolik okolností, na které jsem nebyla zvyklá. Byla jsem dlouho daleko od těch, co mi jsou nejblíž, neměla jsem moc kamarádů, řeči jsem nerozuměla a má hostitelská rodina mě neustále shazovala (z mého pohledu prostě využívala situace, že neumím tak dobře jazyk, a tím pádem se taky neumím hájit, a hladila si tím své ego) a asi to nejdůležitější - nevěděla jsem, na koho se mám obrátit...
Když jste doma a něco vás štve nebo se něco nedaří, vždy se najde někdo, ke komu můžete jít, tady je to ale jinak. Zavolat rodičům nebo kamarádům, že se vám tu něco nelíbí (jako byste to udělali na táboře), nemůžete. Je to něco, co jste si sami vybrali, vaše rozhodnutí, při kterém musíte počítat úplně se vším, a tak se bojíte. Nedokázala jsem si představit, že na otázku "jak se máš" odpovím jinak, než "skvěle". A já jsem se vždy skvěle měla a mám! Ale ta představa toho, že má vaše rozhodnutí mouchy, které chcete s někým probrat a že přijdou slova jako: kdyby si zůstala, tady by se ti to nestalo, no vidíš, já ti to říkala... je něco, čeho se chcete vyvarovat. A s kým si promluvit o problému tady? No přece s ostatními výměnnými studenty!
Druhý moment, kdy jsem si na křivku vzpomněla, bylo, když mě přijela navštívit má rodina. V pravidlech stojí, že já nesmím do Čech, ale návštěva blízkých přátel a rodiny se jen nedoporučuje, a má organizace, stejně tak jako má hostitelská rodina, o tom byla dopředu informována. V tomto případě šla ale má křivka opačným směrem! I když jsem s rodinou nestrávila tolik času, byl to osvěžující pocit! Také nemohu říct, že přijeli v době, kdy už jsem tady byla do všeho zaběhnutá, a tak se mi vlastně nic nenarušilo.
Křivka může jít opravdu v obou směrech a i když nám říkali, že 3. měsíc bude naše křivka pravděpodobně na nejnižším místě, u mě to tak nebylo, já se právě v tom místě rozkoukala a začala si uvědomovat, co všechno mi pobyt nabídl a co všechno z něj mohu ještě vytěžit!
Kromě toho musím říct, že pro mě to není jen jedna křivka! Je to více křivek, které dohromady tvoří tu jednu. Tu, která by zprůměrováním všech okolností měla ukázat, jak se dnes budete cítit. Ta, která posoudí, jak to právě běží se školou, jak vám to klape s kamarády a hostitelskou rodinou, jak si rozumíte sami se sebou a jak to všechno probíhá tam zpátky "doma"... A všechny křivky nemají stejnou váhu a také to, žei když je vše v nejlepším pořádku, nemusí znamenat, že i křivka běží v njevyšším bodě! A myslím si, že to je právě ten důvod, proč výměnní studenti tolik přibírají (kromě neustálého zkoušení nového jídla :D)! Protože buď něco nesedí, a nebo je vše nejskvělejší, ale na tom musí přeci také něco nesedět!
Výměnní studenti jsou vlastně skoro pořád šťastní, ale co už ostatní nevidí, je, že čím jsou šťastnější, tím víc mají starostí. Takže pokud jste někde sami a nevíte, proč večer brečíte, tak si z toho nic nedělejte, protože na to stejně nepřijdete! Divíte se, jak vám může vaše dítě skypovat s neuvěřitelným úsměvem na tváři, tak se neptejte, protože to samo neví!
Doufám, že se mi alespoň trochu podařilo nastínit, jak to tak nějak pocitově leží a běží :)
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
Předtím než jsem v září odjela, jsme měli soustředění, kde nám ukázali křivku. Je to křivka, která značí, jak jde vaše nálada a pocity nahoru a dolů. Všichni jsme si z toho dělali srandu a vtipkovali. Dokonce i můj táta, když se v příručce "pochopte svět očima vašeho dítěte" dočetl, že nějaká křivka existuje, začal si ze mě dělat srandu a kdykoliv mu teď napíšu zprávu, která pravděpodobně něco o mé náladě vypovídá, nazývá mě "křivkou"...
První moment, kdy jsem křivku začala brát vážně, bylo na konci mého prvního měsíce zde. Asi to bylo prostě tím, že se seběhlo tolik okolností, na které jsem nebyla zvyklá. Byla jsem dlouho daleko od těch, co mi jsou nejblíž, neměla jsem moc kamarádů, řeči jsem nerozuměla a má hostitelská rodina mě neustále shazovala (z mého pohledu prostě využívala situace, že neumím tak dobře jazyk, a tím pádem se taky neumím hájit, a hladila si tím své ego) a asi to nejdůležitější - nevěděla jsem, na koho se mám obrátit...
Když jste doma a něco vás štve nebo se něco nedaří, vždy se najde někdo, ke komu můžete jít, tady je to ale jinak. Zavolat rodičům nebo kamarádům, že se vám tu něco nelíbí (jako byste to udělali na táboře), nemůžete. Je to něco, co jste si sami vybrali, vaše rozhodnutí, při kterém musíte počítat úplně se vším, a tak se bojíte. Nedokázala jsem si představit, že na otázku "jak se máš" odpovím jinak, než "skvěle". A já jsem se vždy skvěle měla a mám! Ale ta představa toho, že má vaše rozhodnutí mouchy, které chcete s někým probrat a že přijdou slova jako: kdyby si zůstala, tady by se ti to nestalo, no vidíš, já ti to říkala... je něco, čeho se chcete vyvarovat. A s kým si promluvit o problému tady? No přece s ostatními výměnnými studenty!
Druhý moment, kdy jsem si na křivku vzpomněla, bylo, když mě přijela navštívit má rodina. V pravidlech stojí, že já nesmím do Čech, ale návštěva blízkých přátel a rodiny se jen nedoporučuje, a má organizace, stejně tak jako má hostitelská rodina, o tom byla dopředu informována. V tomto případě šla ale má křivka opačným směrem! I když jsem s rodinou nestrávila tolik času, byl to osvěžující pocit! Také nemohu říct, že přijeli v době, kdy už jsem tady byla do všeho zaběhnutá, a tak se mi vlastně nic nenarušilo.
Křivka může jít opravdu v obou směrech a i když nám říkali, že 3. měsíc bude naše křivka pravděpodobně na nejnižším místě, u mě to tak nebylo, já se právě v tom místě rozkoukala a začala si uvědomovat, co všechno mi pobyt nabídl a co všechno z něj mohu ještě vytěžit!
Kromě toho musím říct, že pro mě to není jen jedna křivka! Je to více křivek, které dohromady tvoří tu jednu. Tu, která by zprůměrováním všech okolností měla ukázat, jak se dnes budete cítit. Ta, která posoudí, jak to právě běží se školou, jak vám to klape s kamarády a hostitelskou rodinou, jak si rozumíte sami se sebou a jak to všechno probíhá tam zpátky "doma"... A všechny křivky nemají stejnou váhu a také to, žei když je vše v nejlepším pořádku, nemusí znamenat, že i křivka běží v njevyšším bodě! A myslím si, že to je právě ten důvod, proč výměnní studenti tolik přibírají (kromě neustálého zkoušení nového jídla :D)! Protože buď něco nesedí, a nebo je vše nejskvělejší, ale na tom musí přeci také něco nesedět!
Výměnní studenti jsou vlastně skoro pořád šťastní, ale co už ostatní nevidí, je, že čím jsou šťastnější, tím víc mají starostí. Takže pokud jste někde sami a nevíte, proč večer brečíte, tak si z toho nic nedělejte, protože na to stejně nepřijdete! Divíte se, jak vám může vaše dítě skypovat s neuvěřitelným úsměvem na tváři, tak se neptejte, protože to samo neví!
Doufám, že se mi alespoň trochu podařilo nastínit, jak to tak nějak pocitově leží a běží :)
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
