To už jsou to 3 měsíce?! #mujrokvnemecku
Když přijíždíte, tak se vám zdá 10 měsíců nekonečných. Všichni, se kterými se rozloučíte, vás uklidňují, že to "uteče jako voda", ale tento pocit se u vás ne a ne dostavit. I já jsem si těch 10 měsíců na začátku neuměla představit. Představa toho, že všichni budou o rok starší a narozeniny slaví bez vás, všichni oslaví další Vánoce a Velikonoce, ale bez vás. A že se po celou tu dobu bude dít něco nového, ale bez vás. To jsou představy, které vás provází do chvíle, než si uvědomíte, že to opravdu utíká hrozně rychle...
Dnes ve 13:15 to byly přesně tři měsíce, co jsem dorazila do Göttingenu (Dolní Sasko, Německo). A stále si to nějak neuvědomuji. Celou tu dobu se dělo tolik nových věcí, a tak čas letěl neuvěřitelnou rychlostí, že si člověk ani nestihl všimnout, jak rychle je skoro třetina programu pryč. Na jednu stranu je to poměrně uklidňující pocit. Říkám si, že jsem docela dobrá, když jsem zatím v pořádku přežila 3 měsíce a že teď už by snad nemělo přijít nic nového, co mě může hodně překvapit. Na druhou stranu je pořád dvakrát tolik přede mnou a to mě dělá pořád trochu nejistou.
A co bych o programu po třech měsících mohla říct?
Má němčina je na hodně dobré úrovni. Domluvím se bez problému, začala jsem používat složitější gramatiku a protože se slovíčka v podstatě stále opakují, tak už ani nepoužívám tolik slovníček.
O to horší je ale moje angličtina. Pokud někdo mluví a já mám jen poslouchat, tak rozumím stejně jako dřív, pokud mám ale sama něco říct, tak je to "horror". Slovíčka zmizela z aktivní zásoby a vyjadřovací schopnosti taktéž, o gramatice ani nemluvě. A tak se spokojím s jednoduchým minulým, přítomným a budoucím časem. Ostatní vědomosti bych si troufla říct, že naštěstí stále drží.
Kromě toho jsem poznala hodně sama sebe. Hlavně díky tomu, jak můj program začal, jsem se musela spolehnout hlavně sama na sebe, a tak jsem se v úplně novém prostředí, s řečí, kterou jsem neovládala a s žádnou jistotou vypořádávala s každodenním životem, který byl ale najednou úplně naruby.
I přesto, že je Německo náš soused, probíhá tu většina věcí úplně jinak. Od dopravy, přes školu až po charakter lidí a jejich zvyky. Proto bych si troufla říct, že jsem poznala úplně nové prostředí, než ve kterém jsem žila doteď.
Také bych řekla, že v návaznosti na to jsem si sama vybudovala zvyky a návyky, které si myslím, že jsem i předtím měla, ale v rámci pohodlí domova nikdy nebylo potřeba, aby vypluly na hladinu.
Mám spousty nových přátel, kamarádů a internacionálních vztahů, na kterých mi neuvěřitelně záleží.
Na závěr bych ráda sdílela motto, kterým se snažím řídit a to - I přesto že nevychází vše tak, jak by si člověk představoval, musíme si užít každé sekundy, protože okamžik může být rychle pryč.
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
Dnes ve 13:15 to byly přesně tři měsíce, co jsem dorazila do Göttingenu (Dolní Sasko, Německo). A stále si to nějak neuvědomuji. Celou tu dobu se dělo tolik nových věcí, a tak čas letěl neuvěřitelnou rychlostí, že si člověk ani nestihl všimnout, jak rychle je skoro třetina programu pryč. Na jednu stranu je to poměrně uklidňující pocit. Říkám si, že jsem docela dobrá, když jsem zatím v pořádku přežila 3 měsíce a že teď už by snad nemělo přijít nic nového, co mě může hodně překvapit. Na druhou stranu je pořád dvakrát tolik přede mnou a to mě dělá pořád trochu nejistou.
A co bych o programu po třech měsících mohla říct?
Má němčina je na hodně dobré úrovni. Domluvím se bez problému, začala jsem používat složitější gramatiku a protože se slovíčka v podstatě stále opakují, tak už ani nepoužívám tolik slovníček.
O to horší je ale moje angličtina. Pokud někdo mluví a já mám jen poslouchat, tak rozumím stejně jako dřív, pokud mám ale sama něco říct, tak je to "horror". Slovíčka zmizela z aktivní zásoby a vyjadřovací schopnosti taktéž, o gramatice ani nemluvě. A tak se spokojím s jednoduchým minulým, přítomným a budoucím časem. Ostatní vědomosti bych si troufla říct, že naštěstí stále drží.
Kromě toho jsem poznala hodně sama sebe. Hlavně díky tomu, jak můj program začal, jsem se musela spolehnout hlavně sama na sebe, a tak jsem se v úplně novém prostředí, s řečí, kterou jsem neovládala a s žádnou jistotou vypořádávala s každodenním životem, který byl ale najednou úplně naruby.
I přesto, že je Německo náš soused, probíhá tu většina věcí úplně jinak. Od dopravy, přes školu až po charakter lidí a jejich zvyky. Proto bych si troufla říct, že jsem poznala úplně nové prostředí, než ve kterém jsem žila doteď.
Také bych řekla, že v návaznosti na to jsem si sama vybudovala zvyky a návyky, které si myslím, že jsem i předtím měla, ale v rámci pohodlí domova nikdy nebylo potřeba, aby vypluly na hladinu.
Mám spousty nových přátel, kamarádů a internacionálních vztahů, na kterých mi neuvěřitelně záleží.
Na závěr bych ráda sdílela motto, kterým se snažím řídit a to - I přesto že nevychází vše tak, jak by si člověk představoval, musíme si užít každé sekundy, protože okamžik může být rychle pryč.
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
