Throwback do prosince #mujrokvnemecku
Po dvaceti dnech elektronického klidu kvůli "nemoci", kterou ani němečtí kvalifikovaní doktoři nebyli schopni rozluštit, jsem se rozhodla, že bych se ráda vrátila v čase a zrekapitulovala měsíc prosinec. Nebyl to totiž jen měsíc plný svíček, cukroví, koled, svátků, volna, času s rodinou, ale vlastně bez rodiny. Pro mě to byl první měsíc, který jsem mohla strávit se svou novou hostitelskou rodinou, také měsíc, který bylo asi nejtěžší strávit bez mé opravdové rodiny a hlavně měsíc, kdy jsem si uvědomila hodně věcí, které jsem předchozí měsíce jen tak přehlížela.
Když jsme 29. listopadu zapálili první svíčku na našem "Adventskranz", který jsem mimochodem sama vyrobila a ozdobila, přišlo mi, že všechno strašně rychle uteklo a že to snad není možné. Normální den většinou probíhá tak, že sedíme pár hodin ve škole nebo v práci, pak děláme věci, které nás baví, nebo pokračujeme ve věcech pro školu či práci, a po probuzení to většinou bývá to samé, a tak čas utíká poměrně pomalu.V průběhu výměnného pobytu běží ale všechno tak hrozně rychle, že je jedno, jestli máte dobrou nebo špatnou chvíli, stejně se za chvíli bude dít něco úplně nového.
Už od začátku programu jsem si čas snažila užít naplno a pokud nebyla příležitost, při které by se dalo něco užívat, tak jsem se snažila čas smysluplně využít a překládat. Vzhledem k tomu, že jsem ale na začátku neměla skoro žádné kamarády a má původní hostitelská rodina mě nezásobovala přílivem akcí, tak se můj strávený čas skládal převážně z překládání. Postupem času jsem si ale našla kamarády a také bych řekla i pár přátel, se kterými jsem pak odpoledne trávila čas. Od výměnného studenta se také neočekává, že bude vždy s perfektním úkolem připraven k prezentaci před třídou, a tak šla škola trochu stranou. Prosinec byl právě měsíc, kde jsem si jen dopsala poslední klausury a pak se celá odpoledne poflakovala po městě, trávila čas s mou rodinou, nebo vyrazila do jiného města na výlet.
Když už jsem zmínila mnou vlastnoručně vyrobený adventní věnec, tak první akce, co mě čekala, bylo vyrábění věnců. Nikdy jsem to nedělala a upřímně řečeno jsem na takové věci taky dost nešikovná, a tak jsem byla překvapená, když jsem mezi pár každoročních návštěvnic poměrně dobře zapadla.
Kromě toho jsme vyrazili na večerní strašidelnou prohlídku zámku Berlepsch, kde jsme s loučemi chodili okolo hradu a poslouchali zajímavé a hlavně strašiddelné historky a příběhy, které se zde prý udály.
Kromě toho se stalo a přihodilo mnohem víc, kdy jsem mohla například poznat neuvěřitelně mnoho lidí a přátel mé hostitelské rodiny. Poznala jsem hostitelskou rodinu mé hostitelské mamky, která byla na rok v USA, má hostitelská ségra měla na týden návštěvu ze Španělska a samozřejmě nesmím zapomenout na rodinné přátele a známé. Díky mé hostitelské rodině a kamarádům jsem měla ten nejkrásnější německý prosinec, jaký jsem mohla mít a za to jim neuvěřitelně děkuji!
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
Když jsme 29. listopadu zapálili první svíčku na našem "Adventskranz", který jsem mimochodem sama vyrobila a ozdobila, přišlo mi, že všechno strašně rychle uteklo a že to snad není možné. Normální den většinou probíhá tak, že sedíme pár hodin ve škole nebo v práci, pak děláme věci, které nás baví, nebo pokračujeme ve věcech pro školu či práci, a po probuzení to většinou bývá to samé, a tak čas utíká poměrně pomalu.V průběhu výměnného pobytu běží ale všechno tak hrozně rychle, že je jedno, jestli máte dobrou nebo špatnou chvíli, stejně se za chvíli bude dít něco úplně nového.
Už od začátku programu jsem si čas snažila užít naplno a pokud nebyla příležitost, při které by se dalo něco užívat, tak jsem se snažila čas smysluplně využít a překládat. Vzhledem k tomu, že jsem ale na začátku neměla skoro žádné kamarády a má původní hostitelská rodina mě nezásobovala přílivem akcí, tak se můj strávený čas skládal převážně z překládání. Postupem času jsem si ale našla kamarády a také bych řekla i pár přátel, se kterými jsem pak odpoledne trávila čas. Od výměnného studenta se také neočekává, že bude vždy s perfektním úkolem připraven k prezentaci před třídou, a tak šla škola trochu stranou. Prosinec byl právě měsíc, kde jsem si jen dopsala poslední klausury a pak se celá odpoledne poflakovala po městě, trávila čas s mou rodinou, nebo vyrazila do jiného města na výlet.
Když už jsem zmínila mnou vlastnoručně vyrobený adventní věnec, tak první akce, co mě čekala, bylo vyrábění věnců. Nikdy jsem to nedělala a upřímně řečeno jsem na takové věci taky dost nešikovná, a tak jsem byla překvapená, když jsem mezi pár každoročních návštěvnic poměrně dobře zapadla.
Kromě toho jsme vyrazili na večerní strašidelnou prohlídku zámku Berlepsch, kde jsme s loučemi chodili okolo hradu a poslouchali zajímavé a hlavně strašiddelné historky a příběhy, které se zde prý udály.
Prosinec je také čas vánočních trhů, a tak jsem kromě toho trhu v mém městě, vyrazila s mou kamarádkou a její rodinou do mého nejoblíbenějšího města - Goslar. Musím říct, že trh je tam opravdu o něco povedenější než v mém městě a že atmosféra byla neuvěřitelná.
Kromě toho se stalo a přihodilo mnohem víc, kdy jsem mohla například poznat neuvěřitelně mnoho lidí a přátel mé hostitelské rodiny. Poznala jsem hostitelskou rodinu mé hostitelské mamky, která byla na rok v USA, má hostitelská ségra měla na týden návštěvu ze Španělska a samozřejmě nesmím zapomenout na rodinné přátele a známé. Díky mé hostitelské rodině a kamarádům jsem měla ten nejkrásnější německý prosinec, jaký jsem mohla mít a za to jim neuvěřitelně děkuji!
Mějte se krásně a rozšiřujte si své obzory!
Týna
