Příspěvky

Už to bude rok... #mujrokvnemecku

Když jsem dneska ráno vstávala, netušila jsem vůbec, co je za den. Vstala jsem z postele jako každý den levou:) nohou, vyčistila si zuby, nasnídala se a vyrazila do práce. Kvůli únavě a počasí jsem byla ale celý den poměrně neproduktivní, a tak jsem nakonec stejně skončila u mé věrné přítelkyně prokrastinace. V rámci ní poslední dobou často čistím telefon, a tak projíždím staré poznámky, fotky, aplikace a nebo třeba zprávy a všechno nepotřebné mažu. Asi by mi pořád nic nedocházelo, kdybych se konečně nedostala k odepisování na zprávy na Whatsappu. Né že by mi klasický smsky, emaily, messengery a instagramy nestačily, ale Whatsapp jsem si zařídila v Německu, abych se mohla dobře spojit hlavně s hostitelskýma rodinama a za tímhle účelem ho i zachovala. A jak jsem tak odepisovala mým hlavně německým rodinám a kamarádům, uvědomila jsem si, že dneska je to přesně rok od dne, co jsem se vrátila z Německa! Samozřejmě první, co mě napadlo, když jsem si to uvědomila, bylo: ten čas tak rychl...

10 měsíců uteklo jako nic #mujrokvnemecku

Obrázek
Když jsem se všemi loučila, říkali: To uteče jako voda, ani se nenaděješ a už jsi zpátky! Nikomu jsem nevěřila, protože 10 měsíců je prostě 10 měsíců, ale když na to tak zpětně koukám, tak se sama divím, jak ten čas letí... Jak je to vůbec možné, že si to ani neuvědomujeme? Možná je právě to ten problém. Nekoukala jsem na čas. Nekoukala ani na to, kolik už toho mám za sebou, ani na to, kolik mi toho zbývá, žila jsem každý den tak, jak byl.  A když přišel každý měsíc ten pátý den, na kterém jsem měla usednout k počítači a napsat článek, tak jsem nemohla uvěřit tomu, že už je to další měsíc. A tak je to tady. Zbývá mi posledních pět dní a pak už se vracím "domů". Někdo se může divit, proč je domů v uvozovkách, ale je to tak. Domov je pro mě místo, kde mám já své místo, a nemusí to být nutně u rodičů, nebo tam, kde máte podepsanou smlouvu. Je to místo, kde jdete večer spát a ráno se vzbudíte. Kde jsou všechny vaše věci, váš prostor a vaše myšlenky. Je to ale také místo, kde ...

Už 300 dní Němkou, nebo posledních 10 dní Němkou #mujrokvnemecku

Obrázek
 Kdyby mi někdo před dvěma měsíci řekl, že k tomu nakonec stejně dojde, že nebudu chtít odjet, tak bych se mu asi vysmála do obličeje. Není to tím, že bych tu byla nespokojená nebo nešťastná, ale asi jsem měla na začátku veliká očekávání, která nebyla úplně naplněna, respektive dopadla nakonec úplně jinak, než jsem očekávala. Celou tu dobu jsem neuvěřitelně vděčná za to, že jsem měla vůbec tu příležitost, takový program absolvovat, protože ta tu není pro každého, ale musím říct, že tak jsem si to nepředstavovala, jenže... Před nějakým časem mi to všechno došlo. Není to o tom, co člověk očekával a jak moc byla tato očekávání naplněna. Je to o tom, jak moc je člověk spokojený s tím, co mu to přineslo, ať už to naplnilo, nebo nenaplnilo, původní očekávání. Možná se to někomu zdá jako samozřejmost, že to přece musíme brát tak, jak to je a ne moc očekávat a pak být zklamaný, ale myslím si, že tak jednoduché to taky není. Když už někde chcete strávit celý rok, cítit se tam jako doma a ...

9 měsíců za mnou a měsíc "stresu" přede mnou #mujrokvnemecku

Mám pocit, že je toho na mě poslední dobou neuvěřitelně moc. Ve škole tady se všechno uklidnilo, ale ostatní věci potřebujou být najednou vyřízeny. Začalo to tím, že moc nechci opakovat ročník, ale raději bych udělala srovnávačky a postoupila dál. Kontaktovala jsem tedy vedení školy, abych zjistila, jak mám postupovat, bohužel jsem napoprvé nedostala žádnou odpověď. Když jsem tedy znovu napsala, ale jiné osobě, dostala jsem sice odpověď, ale ta říkala: "probereme to a dáme věděť". S úplně prázdnou dlaní jsem sama začala sestaovat učební plán, který jsem tu měla. Začala jsem pro jednotlivé předměty sepisovat, jakou látku jsem probrali, kolik jsem měla hodin týdně a tak dále. Opravdu nevím, zda mi to k něčemu bude, ale minimálně už nemám úplně prázdné ruce! Kromě toho jsem dostala od školy ještě jeden email, že si mám vybrat semináře na příští rok. Já ale nemám minimální tušení, co za semináře chci. Přemýšlím nad tím celý víkend a nedošla jsem k žádnému rozhodnutí. Největší p...

Proč jsem stále ještě tak trochu dítě? #mujrokvnemecku

Obrázek
Poslední dobou se mi vůbec nedařilo napsat nějaký článek.. I přesto, že skončila většina povinností ve škole tady, začala jsem se zajímat o školu doma, a tak ten volný čas, na který jsem si dělala naděje, rázem zmizel.  Vždycky jsem si myslela, že jsem neuvěřitelně samostatná a nezávislá a už vlastně dospělá, i když mi ještě ani nebylo 18. Nebylo to jen tím, že jsem se rozhodla, odjet na rok pryč, bylo to celkově tím, jak jsem si myslela, že se sama o sebe a o druhé umím dobře postarat. A nechci říkat, že takový člověk není jen proto, že nebyl delší čas v zahraničí, ale program mi ukázal, jak je to možné, že jsem k takové myšlence vůbec dospěla a proč to není všechno, tak jak se nám zdá... Už když jsem začala brigádničit, byla jsem hrozně pyšná, jak to zvládám. Kdykoliv se mi podařilo něco zařídit, třeba se jen objednat k zubaři, byla jsem pyšná, jak si dobře umím domluvit termín. Když jsem nakoupila věci pro rodinu, které má ráda, byla jsem pyšná! Ale vlastně jsem to nebyl...

Moje organizace AFS #mujrokvnemecku

Obrázek
AFS neboli (původně) "American Field Service" je celosvětová nezisková organizace, která nabízí programy mezikulturního vzdělávání. Vznikla v období I. světové války jako skupina organizovaných dobrovolných řidičů polních sanitek a fungovala tak i během II. světové války. Po skončení války se v roce 1947 podle výroku a pod vedením Stephana Gallatiho - "Musíme se v budoucnu vzájemně lépe poznat, má-li to být budoucnost, jakou si přejeme" - uskutečnily první výměnné programy. Od roku 1971 se AFS začala rozšiřovat do nynějších rozměrů, kdy nabízí středoškolské výměny jak pro studenty, tak učitele a dobrovolnické nebo veřejně prospěšné projekty v rámci 110 zemí světa. http://www.afs.cz/ Organizací, mezi kterými jsem rozhodovala, bylo poměrně hodně. A i přesto, že programy nejsou ještě tolik rozšířené, existuje stálé více a více organizací, které je pořádají. Upřímně se ale musím přiznat, že jsem nenavštívila a nedomluvila si schůzku v každé z nic...

8 měsíců, aneb proč se to jinak nevyplatí? #mujrokvnemecku

Dneska mi začaly další prázdniny, respektive prodloužený víkend, a tak jsem hlavně odpočívala. V dubnu začalo další a poslední kolo prací a klausur, a tak jsem neměla moc času na to, si jen tak odpočinout a nic nedělat, ale dnešní den byl na to jak stvořený! Až na to, že pořád přemýšlím, jak k tomu došlo, že už mi zbývají poslední dva měsíce a pár dní... Můj duben nezačal úplně nejlíp, protože mi přišel dopis od Německého rozhlasu, že mi děkují za přihlášení a ať jim do 10ti dnů zaplatím 122 euro. Mají tady takový systém, že za každý byt nebo dům se musí platit měsíční poplatek za televizi a rozhlas. A protože jsem v listopadu měnila hostitelskou rodinu a tím pádem i adresu, tak si mě zaregistrovali v systému a po půl roce mi to pěkně naúčtované poslali. Tak jsem jim poslala pár emailů a faxů a naštěstí mě nakonec v systému přiřadili k mé hostitelské rodině. Pak už na mě čekaly všechny ty práce. Myslela jsem si, že jsem na ně dobře připravená, ale já asi nejsem pro tenhle typ testů...