EVERYDAY TÝNA

Po vánočních svátcích jsem tu s příspěvkem, který má pro mě a pro můj program velikou váhu. Pokud jste četli mé předchozí články, tak pravděpodobně víte, že jsem v září dorazila do hostitelské rodiny, která nebyla úplně kompletní rodinou. Byla to vlastně jen postarší dáma, která žije sama se svou kočkou. Už jsem také zmiňovala, že nebýt jí, tak možná dorazím až v říjnu, a tak to pro mě i přes menší šok, bylo pořád velké nadšení. Jenže to byla jen má uvítací rodina a také to úplně nefungovalo, a tak jsem měla dostat rodinu novou. A to se také 14.11. stalo! V 11 hodin dopoledne si mě totiž vyzvedla má nová hostitelská rodina. Byla jsem hrozně zvědavá a strašně jsem se těšila. Má nová rodina už totiž měla jednu studentku, kterou jsem znala, a to znamenalo, že kromě hostitelských rodičů a 13leté ségry budu mít také výměnnou hostitelskou ségru z Argentiny. Po těch dvou měsících jsem se cítila trochu osamělá, a tak jsem se těšila na velikou rodinu, kde člověk vlastně nikdy není sám. Nemo...

Po pár týdnech jsem si vytvořila pár německých kamarádů , kteří se o mně vždycky postarají, když něco potřebuji, jsou tu vždy pro mě a berou mě s sebou na různé akce. Díky nim jsem si pak vytvořila další kamarády, se kterými si nejsem sice tak blízká, ale i přesto se na ně mohu obrátit. Postupem času se můj okruh kamarádů rozšířil i na jinou partu, než je ta již zmíněná, a tak si teď po nějakém tom čase dovolím říct, že mám poměrně hodně lidí, se kterými se bavím, trávím s nimi čas a kteří mě mají možná i rádi. Kromě toho je tu jeden člověk, který mi přirostl neuvěřitelně k srdci. Když jsem přijela, neměla jsem skoro nikoho, a tak jsem byla nadšená, když jsem si našla první kamarády. Když jsem se na toto téma bavila s ostatními studenty, tak mi dokonce i po pár měsících odpověděli, že vlastně stále nemají žádné kamarády. Když jsem se ale bavila s lidmi, kteří byli nebo jsou v jiných zemích na svůj "rok", ty zase říkali, že je na začátku hned a hodně dobře přijali. Nevím, je...

Pokud to ještě nevíte, tak v Německu jsou prázdniny úplněk jinak než u nás, a ještě k tomu každý rok a v každé spolkové zemi pozměněné, aby několik desítek milionů Němců nemělo dovolenou v ten stejný čas. U nás by to s naším počtem obyvatel a délkou prázdnin bylo asi jedno, ale tady by to už bylo poměrně znát! Začnu tedy například těmi letními. Ty jsou tu kratší než v Česku a každý rok trvají přesně 6 týdnů. Jak už jsem zmínila v úvodu jejich termíny jsou poměrně proměnlivé, a tak se často stává, že prázdniny začínají až v půlce července. Prázdniny v mé spolkové zemi vyšly (naštěstí?) tento rok tak, že se po návratu mohu skoro celé prázdniny adaptovat zpět na české podnebí! http://test.laurentinews.de/wp-content/uploads/2012/02/ferien-2012-17.jpg Po státním svátku 3.10. - Sjednocení Německa, dále přicházejí někdy v průběhu října podzimní prázdniny. Vy všichni, co jste si užívali a užíváte náš prodloužený víkend, a to jen díky 28.10. raději nečtěte dál, protože v Německu mají...

S mou hostitelskou rodinou jsme moc často výlety na dlouhé štreky nepodnikaly, ale když už, tak jsem vždy poznala něco úplně nového! Byly jsme například v Hamburgu, ze kterého jsem byla nadšená, a tak když jsem se dozvěděla, že nás čeká výlet do Essenu, těšila jsem opět na nová dobrodružství! Essen sice není město, kde by bylo něco speciálního a výjimečného, ale pořád to bylo pro mě něco nové a nepoznané. Vlastně jsme tam jely navštívit kamarádku Sabine, která je Češka, ale už za mlada emigrovala do Německa, a to byl možná ten hlavní bod, na který jsem se těšila… Když jsme se tedy vydaly 27. října na nádraží, byly podzimní prázdniny už za půlkou. Původně jsme chtěly vyrážet už v pondělí, ale Sabine si vyhledala film v kině, který hráli jen jednou, a tak jsme nakonec vyrazily až v úterý ráno. Náš vlak měl odjíždět chvilku po 9:00, ale měl zpoždění, a tak jsme se usadily na nádraží a čekaly. Cesta probíhala poměrně klidně, a tak jsme byly i s jedním přest...

Jak už jste mohli vidět v jednom z mých úplně prvních článků , vyzvedával si mě, když jsem přijela, jen jeden člen hostitelské rodiny. Tak to také zůstalo, a tak jsem byla v opravdu maličké hostitelské rodině. Na začátku jsem byla opravdu nadšená a vůbec jsem to nevnímala, protože jsem se bála, že nedostanu žádnou rodinu! A hlavně to mělo být něco opravdu úplně nového. Nejen v úplně jiné zemi, s jinými lidmi, jinou řečí a absolutně jiným životem, kromě toho s netradiční hostitelskou rodinou! Když mi přišel emailem s přáním k narozeninám, trochu jsem se lekla. Normálně mi nechodí od cizích kontaktů a ještě v němčině blahopřání, a tak jsem začala pátrat, kdo to je. Původně jsem si myslela, že mi jen někdo z mé organizace přeje, že je to například moje opatrovatelka, o které se ale dozvím, až po příjezdu. Seděla jsem tedy opravdu dlouhé minuty nad Googlem a snažila se najít, kdo to je, bohužel bez výsledku. Druhý den jsem měla poměrně pestrý program, a tak jsem se emailem dále nezabýv...

Jak už jsem v předchozích článcích zmiňovala, je německý školský systém podstatně odlišný od toho našeho. Rozdíly jsou ale hlavně znatelné, až když se student v Německu dostane do předmaturitních ročníků. Jedním z rozdílů je právě to, že se nepíší na poslední chvíli plánované nebo dokonce neplánované testy, ale jsou zadány přesné termíny Klausur - prací, a jen v těchto termíne se pak tedy  nějaké testy píšou. A jak probíhalo mé první kolo německých prací? Vzhledem k tomu, kolik jsem si navolila předmětů, mě čekalo poměrně hodně prací. Na začátku jsme se ale domluvili, že uvidíme, jak to půjde, a podle toho buď budu psát, nebo ne. Když ale přišel ten čas, musela jsem se rozhodnout. Protože mi ale nic nehrozilo a nemohla jsem nic ztratit (naopak jen získat), rozhodla jsem se psát s ostatními studenty. První klausura mě čekala v angličtině. Myslela jsem si, že to bude odlehčení, ale protože to byla první klausura v mém životě, výsledek nebyl nakonec gramaticky tak špatný, ale form...

Protože jsem na začátku nevěděla, jaké kurzy si zvolit, jak budu vycházet s učiteli a jestli toho na mě nebude moc, sestavila jsem si rozvrh tak, aby vypadal alespoň trochu normálně. Jenže už po pár dnech a týdnech přišly první změny, a tak nabral můj rozvrh novou podobu! Před pár dny jsem si ale řekla, že mám nějak málo hodin a zeptala se, jestli bych od pololetí nemohla nastoupit do dalších kurzů. Bylo mi řečeno, že by to šlo klidně hned, a tak už mám pár dní už minimálně třetí podobu rozvrhu! Pokud by vás zajímalo, jak to ale funguje obecně, můžete se proklinout na jeden z mých článků - zde :) Úplně na začátku vypadal můj rozvrh nějak takto. -> V pondělí jsem měla němčinu, fyziku, zeměpis a potom 10. a 11. hodinu ještě sport, který byl do rozvrhu zanesen až po jeho vytisknutí. -> V úterý angličtinu, dějepis, biologii a odpoledne matiku. -> Ve středu jsem začínala až v 9:40 politikou, následovala fyzika a odpoledne hodnoty a normy. -> Ve čtvrtek jsem začínala zeměp...

Na začátku se toho pro mě moc nedělo. Tím, že jsem nikoho neznala a postupně , ale hodně pomalu, jsem se někam začleňovala, tak  jsem kromě školy, mého vlastního programu a programu mé hostitelské rodiny, nic jiného neměla. Když jsem se ale aspoň trochu začlenila a našla si cestu k pár lidem, byla jsem pozvána na oslavu narozenin. Udělalo mi to hroznou radost, a tak jsem se 9. října vydala na svou první německou party! Abych nezabloudila a nemusela jsem tam vcházet sama, nabídla mi moje tehdy už dobrá kamarádka Meike, že mě naberou a ten kousek mě popovezou autem. Díky tomu, jsem hned při příchodu poznala hrozně moc lidí, protože mě Meike seznámila s každým, kdo jí pozdravil. Protože jsem ale ještě oslavenkyni moc neznala, koupila jsem jen sekt a čokoládu. Přišlo mi, že tím nemůžu moc pokazit, a taky to jako maličkost udělalo radost! S Meike jsme dorazily asi hodinu po začátku, ale i tak jsme tam byly mezi prvníma. To nám dalo možnost se občerstvit, vybrat si, co si dáme k pit...

Upřímně moc nevím, jak to mají ostatní organizace, ale moje organizace pořádá po všechny své výměnné studenty campy. Jsou to třídenní pobyty od pátku do neděle, kde se setkáte, jak se studenty ze své země, tak se studenty z jiných zemí. Má organizace pořádá takový camp několikrát a to: jaro před odjezdem, po příjezdu, v půlce pobytu, před návratem domů a po návratu. Já už mám za sebou dva a musím říct, že jsem si oba narámně užila! Předodjezdový camp se konal v červnu zvlášť pro Čechy a Moravu. Protože jsem ale nemohla v termínu, kdy se konal camp pro Čechy, vyrazila jsem od 5. do 7. června do vesnice Prudká na Moravě. Když jsem v pátek dorazila, všichni už tam byli, protože jeli společně vlakem, který já jsem ale z důvodu jiné akce nestíhala. Protože bylo tento víkend neuvěřitelné horko, koupali jsme se, hráli hry venku a hlavně si vyprávěli zážitky, obavy, nejistoty... Díky tomuto campu jsem poznala neuvěřitelné množství lidí z různých koutů světa, kteří mi zase ukázali novou persp...

Když jsem měla v září prožít první narozeniny někoho blízkého tak, že je s ním nemůžu slavit, vyvedlo mě to docela z míry. Jsem člověk, co ostatním rád dělá radost a hezký narozeninový den, a tak většinou upeču dort, koupím nějaký hezký dárek a snažím se, aby byla rodina pohrodmadě. Tento rok se mi to bohužel nepovedlo a nepovede... Když se slavili taťkovi narozeniny, nebyla jsem tu ještě ani měsíc, a tak toho bylo nějak moc. Byla jsem opravdu smutná, protože narozeniny jsou pro mě důležitá událost. Ne kvůli tomu, že bych někomu mohla dávat dárky a koukat se, jak on si je nadšeně rozbaluje, ale proto, že se rodina sejde, je to příjemný a bezstarostný čas a všichni se mohou radovat - že někdo jiný než oni stárne. Upřímně jsem si myslela, že to pro mě bude jednodušší, a tak jsem se na příští narozeniny připravila. A bylo to lepší... S každými narozeninami jsem se cítila lépe, ale nevím, jestli proto, že bylo zase o narozeniny, které nemohu s někým strávit, méně, nebo protože to prost...

V minulém článku jsem popisovala vlastnosti a chování, kterého já jsem si všimla, nebo pro mě takovou cestou vyznívá. V tomto článku bych se ráda zaměřila na věci, které Němci dělají a já na ně nikdy nebyla zvyklá, přijdou mi divné, nebo je prostě nechápu... 1) Chodí v botách na ven i doma Chápu, když je někdo připraven odejít, ale ještě něco zapomene, a tak se tedy vyjímečně v botách projde po bytě. Čemu ale upřímně nerozumím je, jak může někdo chodit běžně doma ve venkovních botách, nebo říct návštěvě: Ne, nezouvejte se - pokaždé když někdo přijde... 2) Abendessen = Abendbrot = večeře Většina Němců nejí teplou večeři, ale takzvaný "Abendbrot" tedy "večerní chléb". Když jsem se ten výraz ve škole naučila, myslela jsem si, že je to slovo ze starší němčiny. Teď už ale chápu jeho opravdový význam. Němci totiž jedí k večeři chléb se sýrem a zeleninou - každý den! Teplé jídlo se tedy k večeři ve většině domácnostech nepodává... 3) Tísic druhů pečiva Věděla jsem...

Dnes je to přesně 100 dní od začátku mého výměnného pobytu. Člověk by ani neřekl, že je to 100 dní, co žiji někde jinde, s jinými lidmi a vlastně úplně jiný život. Možná je ale právě to, co teď zažívám, už můj život a ne něco nového...  Ani vlastně nevím, proč jsem si vybrala Německo. Vždy to bylo blízko, a tak jsem to tu měla ráda a měla jsem k němu pevný vztah. Také právě sem hodně cestujeme, a tak jsem se prostě jednou při naší cestě, když mi bylo asi 12, rozhodla, že Německo je země, kde chci zkusit žít. Nemám tušení, jak jsem na to přišla, ale je to tak, a tak jsem tu. Můj názor na Němce byl původně pozitivní, změnil se? V dnešním článku bych ráda rozvinula, jací jsou po 100 dnech Němci z mého pohledu, ale rozhodně neříkám, že jsou takoví všichni a že můj názor je jediný a ten správný... Asi bych začala tím, že když jsem přišla do školy, lidi mě poměrně "přijali". Nebylo to tak, jak říkají všichni, co jedou Ameriky, že prvních pár dní jsou středem pozornosti a každý c...

Po nějakém čase s rodinou zjistíte, co je správně a vžijete se do nějakého rytmu, který se vám přestává zdát cizí a nový, a tak i život je pro vás jednodušší, protože už se nemusíte ptát, jak to máte vlastně udělat. Kromě toho ale zjistíte, že jsou věci, za které je rodina vděčná, ze kterých se raduje, které jí rozesmějí a které prostě a jednoduše utužují váš vztah a dělají dobrou náladu a kromě toho se díky tomu začnete cítit jako doma! 1) Jakákoliv pomoc I když se vám nechce, nemáte absolutní chuť, a nebo je to něco, co děláte opravdu neradi, není vůbec na škodu se zeptat, zda není vaše ruka potřeba. Může se stát, že odpověď bude ne, a upřímně řečeno je to tak ve většině případů. Ale pokud je tedy už vaše pomoc potřeba, bude i následně oceněna a vy můžete mít jen dobrý pocit. Kromě toho čas strávený s rodinou není nikdy na škodu. 2) Udělat něco za/pro někoho Může se stát, že vaše rodina nestíhá dát vše před návštěvou do pořádku, a pak jste tu vy a máte čas. Rozhodně bude rodina...

Jak už jste mohli odvodit z mého fotopostu , před nějakým časem jsem navštívila Hamburg. Nikdy předtím jsem tam nebyla, a tak jsem se těšila na to, až poznám nové město, a kromě toho ještě hanzovní! Tato možnost by se mi nenaskytla bez mé hostitelské rodiny, a tak jí patří veliké díky! A teď už snad k mým zážitkům :)   V pátek 25.09. ve 13:45 hodin jsme se vydaly na cestu. Jely jsme autobusem Postbus a i přesto, že cesta měla trvat 4 hodiny, tak jsem se pořád hrozně těšila! Kromě toho, že jsem za pár hodin měla poznat úplně nové a neznámé místo, tak jsem nemusela být ve vlaku přeplněném lidmi, ve kterém bych si asi ani nesedla. http://fernbus-bewertung.de/wp-content/uploads/2013/09/Postbus-Bildmotiv-1.jpg I přes potíže, které se naskytly při odchodu (každý občas něco zapomeneme), jsme se dostavily na autobusové nádraží včas. Bohužel měl ale autobus zpoždění, a tak jsme musely ještě nějakou chvilku čekat. Po 10 minutách čekání jsme ale jen ukázaly lístky a zabraly místa. ...

Protože se blíží čas Vánoc, rozhodla jsem se udělat první článek s vánoční tématikou. Asi každý z výměnných studentů hodně váhá a rozmýšlí, co má koupit za dárky a v jaké hodnotě. Bohužel neexistují žádné normy na to, jak by měl dárek nejlépe vypadat, a tak je to jen a jen na vás, jak vy uznáte za vhodné. A to nemusíte ani hledat žádné zázraky! Hostitelská mamka U žen to není tak těžké, a tak stačí jen pozorovat, jakou má ráda barvu, zda má ráda dekorace a jestli nemá třeba nějaký oblíbený motiv. Kromě toho mívají mamky zájmy v různých činnostech jako je například pletení, jezení čokolády nebo pití různých drinků. Dekorace - svíčky, obrázek, fotografie v hezkém rámečku Nádobí - hrneček, skleničky na víno, talířek s oblíbeným motivem Oblečení - něco, co opravdu vidíte, že se hodí do stylu, nebo i třeba něco vtipného Jídlo a pití - nějaká dobrá čokoláda, víno Knížka Hostitelský táta U mužů mi přijde, že je to už samo o sobě poměrně těžké, a pokud je to někdo, koho tak dobře n...

Časem začnete jako výměnný student věci hodně třídit a kromě myšlenek a názorů hlavně ty, co jste si vzali s sebou v kufru. Neznám nikoho, pro koho by bylo lehké si zabalit na 10 měsíců, a tak bych ráda dnes sdílela 5 věcí, které teď vím, že mi jsou k ničemu a "bývala byla bych si je nevzala"... Ručník Ručníky jsem si totiž vzala rovnou dva, jednu velikou osušku a menší na vlasy! A když si teď představím, kolik zbytečného místa to zabralo v kufru a ani jednou jsem je nepoužila, protože mi zatím vždy byly poskytnuty od hostitelské rodiny, tak je mi snad až smutno... Hodně párů bot Ráda sbírám boty, ale nerada je nosím, a tak se mi doma hromadí dvakrát nošené páry. Vybrat si tak jen některé boty, ale zároveň na všechny sezony, nebylo lehké. S těžkým srdcem jsem si vzala "jen" 11 párů bot. Teď už vím, že by mi polovina stačila... Papírnictví Jsem člověk, co neustále něco někam píše, a tak potřebuji mít nějaké tužky a papíry pořád při sobě (systém chytrých telefonu ...

©KristynaKucerova

Jak už jsem se zmiňovala v jednom ze svých článků, funguje v Německu poměrně odlišný školský systém. V tomto článku bych se ale ráda podívala hlouběji na to, jak to funguje v mém ročníku, jaké jsou mé dojmy a jak si na daný systém vůbec zvykám. Už od začátku školního roku jsem v 11. předmaturitní třídě. Není to pro výměnné studenty minimálně v Německu úplně typické, že se dostanou do předmaturitního ročníku, ne-li do maturitního ročníku, a to asi právě z těch důvodů , proč já jsem tam chtěla. V předmaturitním a maturitním ročníku se totiž vyučuje v takzvaném "Kursunterricht", tedy vyučování v kurzech nebo také seminářích. Studenti si navolí, jaké kurzy je baví, ze kterých chtějí maturovat a co je vlastně zajímá v minimálním součtu 34 hodin týdně. Aby si ale úplně nemíchali "jabka s hruškama", jak chtějí, musí se řídit podle takzvaného "Schwerpunktu", který si ale také zvolí a který určí, z jakých oborů musí být předměty vybrány. V nabídce je jazykový,...

Dva týdny po mém příjezdu, se mi naskytla možnost účastnit se (mé první) návštěvy u přátel. I přesto, že mě má hostitelská rodina nahlásila do počtu hostů, byla jsem v rozpacích, jak mě přijmou úplně cizí lidé. Měly jsme jet na místo, které je půl hodiny jízdy autem vzdálené, ale má hostitelská rodina nemá žádné auto, a o to víc jsem byla v rozpacích, jak se tam vlastně dostaneme! Naštěstí se vše včetně dopravy podařilo, a tak jsme si užily krásný čas plný celozrnných Bio potravin a ovoce a zeleniny ze zahrádky! Konkrétně v sobotu 19. září slavila totiž narozeniny velmi blízká kamarádka mé hostitelské rodiny, a tak jsme nemohly chybět! Ve dvě hodiny odpoledne jsme vyrazily na místo činu. Naštěstí se nakonec odvoz našel, a tak jsme jely s další babčou z party, která nebydlí dál než 10 minut pěšky. Když jsme dorazily, byly jsme sice už očekávány, ale stále jsme dorazily jako jedny z prvních. Na úplném začátku jsem se seznámila s párem a jejich dcerou Paulou. Taťka Pauly je původně z ...

Když přijíždíte, tak se vám zdá 10 měsíců nekonečných. Všichni, se kterými se rozloučíte, vás uklidňují, že to "uteče jako voda", ale tento pocit se u vás ne a ne dostavit. I já jsem si těch 10 měsíců na začátku neuměla představit. Představa toho, že všichni budou o rok starší a narozeniny slaví bez vás, všichni oslaví další Vánoce a Velikonoce, ale bez vás. A že se po celou tu dobu bude dít něco nového, ale bez vás. To jsou představy, které vás provází do chvíle, než si uvědomíte, že to opravdu utíká hrozně rychle... Dnes ve 13:15 to byly přesně tři měsíce, co jsem dorazila do Göttingenu (Dolní Sasko, Německo). A stále si to nějak neuvědomuji. Celou tu dobu se dělo tolik nových věcí, a tak čas letěl neuvěřitelnou rychlostí, že si člověk ani nestihl všimnout, jak rychle je skoro třetina programu pryč. Na jednu stranu je to poměrně uklidňující pocit. Říkám si, že jsem docela dobrá, když jsem zatím v pořádku přežila 3 měsíce a že teď už by snad nemělo přijít nic nového, co mě m...

Ve chvíli, kdy dorazíte, je najedou všechno cizí. S vědomím, že teď bude vše od základu jinak a od znova, se stále sami sebe ptáte, jak je to tedy správně. Minimálně u mě to bylo tak, že jsem nechtěla udělat nic špatně, a tak jsem se vždy snažila na všechno ptát, nebo to dělat tak, jak mi bylo řečeno. Proto bych jen krátce v dnešním článku rozvedla 5 otázek, které pro mě byly pro začátek úplně nejdůležitější a na které jsem se nemusela ptát jen někoho jiného, ale také sama sebe. 1) Jak oslovovat členy hostitelské rodiny? Pro mě to tedy nebyla zase tak zásadní věc, protože se má hostitelská rodina skládala jen z "mamky", které bylo 66 let, a tím pádem jsem se moc necítila na jiné oslovení, než jménem. Bohužel je to otázka, která vás provází neustále a bývá také hodně prodiskutovávána s ostatními výměnnými studenty. 2) Jak to chodí v koupelně? Opravdu dávám tuto otázku na druhé místo, protože pro mě sem prostě patří. Pokud má vaše rodina jen jednu koupelnu, tak je její po...

Hodně lidí si tvoří představu o německém školském systému jen z vědomí, že je jiný než v Čechách. Párkrát jsem také slyšela, že je rozhodně lepší než ten náš. My jsme dokonce na hodinách němčiny probírali toto téma jako klasickou součást výuky. V dnešním článku bych tedy chtěla přiblížit rozdíly mezi německým a českým školským systémem. http://www.tandem-org.cz/upload/images/skolsky-system-cesky.jpg Díky obrázku jazykové školy Tandem si můžete představit, jak německý školský systém vypadá.  Mateřská školka je v podstatě stejná jako u nás. Po mateřské školce nastupují děti na základní školu, stejně jako v Čechách, a to i ve stejném věku. První rozdíl, který se ale objevuje, je takzvaný "odklad". Zde je naprosto běžné, že děti chodí do školy už v šesti letech, a tak je opravdu vyjímečné, když někdo nastoupí o rok později. Další rozdíl vidíme v nástupu na gymnázium. Zatímco u nás si mohou děti zvolit, zda chtějí na gymnázium v 5., 7., nebo až v 9. třídě, v Německu mají...

Ve škole nás vždy učili o náboženství, i přesto že většina z nás Čechů je nevěřící, bylo to prostě součást výuky. A i tak si troufám říct, že pro většinu českých výměnných studentů to musí být šok, když přijdou do rodiny a každou neděli mají navštěvovat kostel. Kromě toho vám agentura nezaručí, zda se nedostanete do jinak věřící rodiny. Já jsem se dostala k paní, která je věřící, ale není ortodoxní křesťaňka, a tak pro mě kostel nebyl povinností. I přesto jsem byla nadšená poznat, jak to chodí v německém kostele, a tak jsem se v neděli 13.09. v 10 hodin vydala na svou první evangelickou bohoslužbu. Když jsme přišly do kostela St. Johannis, vzaly jsme si knihu s evangelickými písněmi, posadily se a nalistovaly první píseň. Já jsem sice nezpívala, ale tím jsem alespoň dostala šanci vše ostatní pozorovat. Po hodince nerozumění jedinému slovu jsme se vydaly zpět domů, a tak jsem byla obohacena o nový žážitek! https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/50/Goettingen-Johannis...

Škola je normálně něco, na co se moc netěšíte. Ale pro mě to bylo velké nadšení, konečně vyzkoušet nějaký jiný systém a dozvědět se něco nového, a tak už jsem ode dne příjezdu prohledávala webové stránky mé školy a s nadšením si vybírala předměty, i když jsem ani nevěděla, v jaké třídě budu! Všichni studenti v Dolním Sasku nastoupili do školy, když já jsem ještě ani neměla dobaleno! Byl to čtvrtek 3.9. a já jsem si popravdě v tento den ještě válela šunky v Řecku. Všichni měli předměty navolené, už si vybrali svá místa a sousedy, a když jsem v úterý přišla na domluvený termín, jak to tedy uděláme, bylo jasné, že to nebude jen tak! Většina výměnných studentů je zařazena do ročníku, který se ani neblíží tomu maturitnímu, a tak hrozí, že věkový rozdíl bud větší než 3 roky. Já jsem naštěstí díky své "dobré němčině" byla už od začátku plánována do ročníku 11., v Německu tedy toho předmaturitního. Když jsme dorazily do školy, měla jsem strach. Nevěděla jsem s kým budu mluvit, co p...